8 C 62/2025-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30.12.2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 940Kč společně s úrokem z prodlení z částky 20000 Kč od 26.7.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1450 Kč a částky 2940 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným komunikačními prostředky na dálku dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému postupně peněžní prostředky na účet žalovaného ve výši 20 000 Kč. Úvěr žalovaný nehradil, proto byl zesplatněn ke dni 25.7.2024, dluh žalovaný neuhradil ani k předžalobní upomínce.2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným komunikačními prostředky na dálku sjednala přes webové stránky , Anonymizováno, dne , datum, smlouvu o úvěru, kdy na základě této smlouvy mu poskytla postupně peněžní prostředky ve výši 20000 Kč , a to na na účet žalovaného (viz úvěrová smlouva a dodatek k ní, potvrzení o platbách, přehled čerpání, proces uzavření smlouvy, potvrzení o schválení úvěru). Úvěr byl úročen sjednanou úrokovou sazbou 40% měsíčně, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 5514% (viz smlouva o úvěru). Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici kopii občanského průkazu a řidičského průkazu (viz doklady o ověření úvěruschopnosti), úvěruschopnost žalovaného neposoudila (viz dále)). Žalovaný úvěr nesplácel, proto žalobkyně úvěr zesplatnila, a tuto skutečnost žalovanému oznámila dopisem ze dne 25.7.2024 (viz oznámeni o zesplatnění potvrzení o odeslání) Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací arch).5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, přičemž žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí. Z listin, které žalobkyně předložila, pak vzhledem k absenci konkrétních tvrzeních, co listiny (přehled odchozích a příchozích) představují a co žalobkyně z doložených listin zjistila, nelze bez dalšího osvětlení a doplnění skutkových tvrzení dospět k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného posoudila, navíc listina „Výpis inter.systému-Ověřovací databáze“ je převážně v anglickém jazyce bez ověřeného překladu ). Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně v souvislosti s úvěruschopností tedy nedoložila relevantní důkazy prokazující skutečnost, že úvěruschopnost zkoumala. Žalobkyně pak tím, že se byť s omluvou nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dále výši sjednaného úroku a RPSN a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni v podobě jiného právního posouzení, což se odrazilo ve skutkový závěr, že žalobkyně ve věci úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru neposoudila.6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, , a to pomocí komunikačních prostředků na dálku. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému postupně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly zaslány na jeho bankovní účet. Úvěr byl sjednán s měsíční úrokovou sazbou ve výši 40 % a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 5514 %. Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně k dispozici osobní doklady žalovaného, avšak jeho úvěruschopnost nebyla posouzena. Žalovaný úvěr nehradil, a proto žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění. Tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne 25. 7. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu úvěru s dobrými mravy.8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě právní předchůdkyně měla úvěruschopnost žalovaného prověřit, avšak tyto skutečnosti nijak nedoložila (viz výše). Žalobkyně tak neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ.9. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouvy byly formulářově předtištěny, neumožňovaly žalovanému jeho modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok 40% měsíčně, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 5514 %.10. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se v období 4/2024 pohybovala na úrovni cca 9,1 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky ve smlouvě převyšuje cca 612násobně výši obvyklého RPS) poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými