8 C 92/2025-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 272 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 16. 3. 2022 do 9. 3. 2025 částkou 1 027,41 Kč představující nezaplacené televizní poplatky žalovaného (jakožto poplatníka ) za období 3/2022 – 9/2024 (135 Kč měsíčně) za vlastnictví televizního přijímače v místě jeho bydliště , adresa, a náklady na upomínání.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.3. Soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače v místě jeho bydliště , adresa, , čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 1.1.2024. Za období 3/2022 – 9/2024 vzniklou povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši (135 Kč měsíčně splatný vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, kdy první platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem) však neplnil, vznikl mu proto dluh celkem ve výši 4185 Kč, kdy dluh neuhradil ani k výzvě k úhradě, kterou sjednaná společnost na základě rámcové dohody ze dne 29.4.2022 zaslala žalovanému dne 16.6.2023. Dále žalobkyni v souvislosti s výzvou žalovaného vznikly náklady za zaslání upomínky ve výši celkem 87 Kč.4. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ust. § 3 odst. 2 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaný ke dni podání žaloby dlužil žalobkyni částku 4 185 Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za předmětné období a nákladům na upomínání ve výši 87 Kč (viz výrok II.), neboť v uvedeném období byl v evidenci poplatků a byl proto ve smyslu §3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinen za uvedené období poplatky uhradit. Vzhledem k neuhrazení poplatků ani po provedené výzvě je pak uplatněný nárok dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu (splatnost viz předchozí odstavec), má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž kapitalizovaná výše za období od 16. 8. 2023 do 9. 3. 2025 byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, když žalovaná částku skoro celou uhradila, avšak až po podání žaloby, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud , žalobkyně, sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon právní služby, a to návrh ve věci samé podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč, neboť žalobkyně podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně i v jiných skutkově a právně obdobných sporech, přičemž ve věci jde o peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Za výzvu k plnění pak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů v žalobkyní prokázané výši 87 Kč (výrok II) .6. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.