32 C 156/2024-19 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 16 550 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalovanému jako úvěrovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne 24. 1. 2024 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 440 Kč. Jelikož žalovaný závazek nesplnil, vznikla mu povinnost mimo uvedené zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 25. 1. 2024 do 22. 8. 2024 v celkové výši 2 110 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost výpisem z účtu a případně výplatními lístky za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru.2. Žalovaný uvedl, že skutečně sjednal smlouvy, vytloukal klín klínem, byl v té době předlužený. V současné době splácí dluhy, pobírá pravidelnou mzdu. Čekal, že mu úvěr nebude poskytnut. Je schopný splácet 2 000 Kč měsíčně.3. Mezi stranami je nesporné, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě níž zaslala žalobkyně žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Z této smlouvy je zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu 28 dnů. RPSN činila 7903 %. Úvěrovaný je povinen zaplatit v případě prodlení úvěrujícímu vedle celkových nákladů úvěru dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je v prodlení. Z výpisu z účtu žalovaného je zjištěno, že tento je v současné době zaměstnaný, pobírá mzdu cca 30 000 Kč.4. Pokud jde o další v řízení provedené důkazy, z nich nebyla učiněná žádná relevantní skutková zjištění, případě tato vyplývají z jiných důkazů.5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, kterým odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.13. Soud již z tvrzení žalobkyně dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, když žalobkyně uvedla pouze obecné tvrzení, neuvedla konkrétní tvrzení z jakých příjmů a jakých konkrétních výdajů vycházela. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Taková skutková tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy jsou nedostatečná. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně konkrétně netvrdila, že by její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Pro úplnost soud uvádí, že poučovací povinnost dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), ohledně břemene tvrzení a důkazního břemene se vztahuje jen na poučování v rámci jednání soudu, poučení nemohl žalobkyni soud s ohledem na její nepřítomnost poskytnout. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru neplatná. Mimo to je smlouva neplatná i z důvodu výše sjednaného úroku, kdy RPSN dosahuje výše mnohonásobně převyšující výši odměny za úvěr, jež odpovídá dobrým mravům.14. V důsledku tohoto postupu má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku), tuto část vrátit. Jestliže tedy žalovaný převzal celkem částku 10 000 Kč a ničeho nesplatil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Ohledně dalších nároků pak soud žalobu zamítl, přičemž pokud jde o úroky z prodlení, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262.15. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Ohledně splatnosti žalobkyni přiznané částky byla žalovanému uložena povinnost tuto hradit ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, a to s ohledem na jeho majetkové poměry, kdy tento splácí dluhy, avšak má příjem, sám uvedl, že je schopný splácet částku 2 000 Kč měsíčně. Částka splátky ve výši 2 000 Kč je tak stanovena jako částka odpovídající výši příjmům a výdajům žalovaného a zároveň pohledávka žalobkyně bude uspokojena v čase přiměřeném.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 469,32 Kč, přičemž tato částka představuje 20,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 550 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. K aplikaci § 14b a. t. došlo, neboť jde o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (např. zde 4 C 71/2024), předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Při vyhlášení nákladového výroku došlo ke zjevné nesprávnosti, když soud opomněl určit platební místo, kdy tímto je s ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupkyně žalobkyně. Soud tuto zjevnou nesprávnost opravil postupem dle § 164 o. s. ř. přímo v písemném vyhotovení, kdy doplnil text „k rukám zástupce žalobkyně, advokátky , Jméno advokátky, “. V tomto rozsahu je odůvodnění opravným usnesením, proti kterému je přípustné odvolání stejně za stejných podmínek jako proti opravovanému rozsudku.