4 C 269/2024-21 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 27 059,20 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 25. 2. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Žalobce uvedl, že právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do Zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve se žalovanou uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 15 168 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 817 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,36 % s ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno), se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 5. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 2. 2022. Ke dni 6. 8. 2022 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila 13 000 Kč a dlužný poplatek 14 059 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 2 000 Kč. Dále žalobce uvedl, že pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobce uvedl, že ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 38 967,17 Kč. Příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 38 967,17 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce neuplatňuje. Žalobce tak požalované požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 27 059,20 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 14 059,20 Kč, dále požaduje úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovanou dne 25. 2. 2022. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala za spotřebitelský úvěr uhradit poplatek v celkové výši 15 168 Kč, který se skládá z úroku ve výši 9 817 Kč, částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku uhradit v 65 týdenních splátkách po 465 Kč, byla sjednána úroková sazba ve výši 28 % ročně s tím, že je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že žalovaná stvrdila, že obdržela v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná celkem uhradila částku 2 000 Kč, a to dne 25. 2. 2022. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná žádá o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Uvedla, že úvěr požaduje na neočekávané výdaje. Ohledně své osoby uvedla, že má učňovské vzdělání, je rozvedená, bydlí v nájmu. Dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně svých příjmů uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 8 100 Kč měsíčně, což je její celkový měsíční příjem. Uvedla, že má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Dále uvedla, že externí splátky činí 500 Kč a její měsíční odhadované výdaje činí 1 000 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 21. 9. 2023. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalované, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 se společnost , právnická osoba, . stala věřitelem pohledávky, která vznikla ze Smlouvy o zápůjčce číslo , hodnota, , a to včetně příslušenství této pohledávky. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 38 930,64 Kč.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého ze senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení úvěruschopnosti žalované úvěr splácet. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů, které uvedla žalovaná. Dle názoru soudu však právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované neposoudil řádně. Právní předchůdce žalobce vycházel z naprosto nereálných běžných měsíčních výdajů, kdy je zde uvedena částka 1000 Kč měsíčně, přestože ohledně formy bydlení je uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu. Navíc právní předchůdce žalobce výdaje žalované žádným způsobem neověřoval. Za této situace dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalované a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že žalobce poskytl úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu o úvěru jako neplatnou. Za této situace je žalovaná povinna vrátit pouze jistinu spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná uhradila celkem částku 2 000 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobce, když nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila více. Soud tedy z tohoto tvrzení vychází. V souladu s citovaným ustanovením, tak uložil soud žalované