4 C 273/2023-7 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Manželé navrhli vydání rozhodnutí, jímž soud rozvede jejich manželství, které bylo uzavřeno dne 21. 2. 2009 v Centrálním městském matričním oddělení městské justiční správy ve městě [anonymizována čtyři slova], [země]. Uvedli, že z tohoto manželství žádné dítě nenarodilo. Manželka má nezletilou dceru, která se narodila z předchozího manželství, a manžel má z předchozího manželství syna, který je zletilý a zaopatřený. Dále uvedli, že notářským zápisem bylo zúženo společné jmění manželů, suma společného jmění manželů, tedy neexistuje. O úpravě bydlení se dohodli, když manželka žije na adrese [adresa manželky], což bylo poslední společné bydliště účastníků, a manžel žije na adrese [adresa manžela]. Uvedli, že manželství se stalo pouze formálním svazkem, nadále svoji funkci neplní. 2. Jelikož oba manželé jsou státními příslušníky [příjmení] republiky, jde o věc s mezinárodním prvkem, a soud s ohledem na existenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a [země] o právní pomoci v občanských věcech podepsané v [anonymizováno] 28. 5. 2001 vycházel právě z této smlouvy. Podle jejího čl. 30 bod 1 se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Podle čl. 30 bodu 3 této smlouvy při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v bodu 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé. 3. Ze shora uvedených ustanovení předmětné mezistátní smlouvy vyplývá, že jelikož účastníci mají státní občanství [země] a bydliště v České republice, je dána pravomoc justičních orgánů obou stran, a pokud tedy podali návrh na projednání věci u zdejšího soudu, má tento pravomoc ve věci rozhodovat. S ohledem na bod 1 citovaného článku pak soud vycházel ze Zákona o rodině [příjmení] vydaného ve Věstníku Nejvyšší rady [země] (VVR) v roce 2002. Podle jeho článku 104 bod 2 zaniká manželství v důsledku jeho zrušení. Podle článku 110 bod 1 může žalobu o zrušení manželství (rozvod) podat jeden z manželů. Podle čl. 112 bod 1 soud zjistí skutečný vztah manželů, skutečné důvody soudního sporu o rozvod, přihlíží k přítomnosti nezletilého dítěte, dítěte se zdravotním postižením (invalidy) a dalších okolností života manželů. Podle bodu 2 tohoto článku soud rozhodne o zrušení manželství, pokud se prokáže, že další soužití manželů a zachování manželství by byly v rozporu se zájmy jednoho z nich, se zájmy jejich dětí, které jsou zásadní. 4. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že účastníci od září 2023 nežijí ve společné domácnosti, kdy se manžel ze společné domácnosti odstěhoval, žádný z nich nemá zájem o obnovení manželského soužití. Uvedli, že oba mají rozdílné názory na společné soužití, na výchovu nezletilé dcery manželky, rozdílné názory na finanční hospodaření i rozdílné zájmy. S ohledem na uvedené skutečnosti má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství, a proto bylo manželství účastníků rozvedeno. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, neboť se jedná o řízení ve statusových věcech manželských.