8 C 150/2024-17 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že uzavřel se žalovanou dne , datum, distančním způsobem Smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též jen „Smlouva“), na jejímž základě jí poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč s možností postupného čerpání, a to bezhotovostně na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala předmětnou částku po odložené splatnosti splatit do 13. 12. 2023, a to vč. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 330 Kč (2 900 Kč nedoplatek), poplatku za službu a) Klidné spaní ve výši 440 Kč, b) Presto ve výši 495 Kč (325 Kč nedoplatek) a za c) Infomační SMS servis v částce 116 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, a tudíž mu náleží smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a úroku z prodlení. Žalobce po žalované požaduje zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 30 000 Kč, dlužný poplatek za sjednání úvěru ve výši ve výši 2 900 Kč, za službu Presto ve výši 325 Kč a dále také úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 781 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 14. 12. 2023 do 13. 3. 2024 prodlení ve výši 3 107,76 Kč. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobce uvedl, že ji posoudil s odbornou péčí. Vycházel z databází vedených CNCB (z registrů bankovních a nebankovních registrů), z informací dostupných v insolvenčním rejstříku a z centrální evidence exekucí a rovněž z informací získaných od žalované. Žalobce tvrdil, že vycházel z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek žalované, z nichž zjistil výši jejího čistého příjmu 84 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, za prokázané, že na jejím základě se žalobce zavázal žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet s tím, že žalovaná celkově vrátí částku při vyčerpání úvěrového rámce ve výši 37 804 Kč, a to jednorázově do 27. 9. 2023. Úročení úvěru nebylo sjednáno. Smluvní strany si sjednaly, že žalovaná poskytovateli úvěru zaplatí vyjma poskytnuté jistiny poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč, za službu Klidné spaní v částce 110 Kč a službu informační SMS za částku 29 Kč. Z čl. 1 Sazebníku soud zjistil, že poplatek za poskytnutí úvěru s jistinou od 20 001 Kč do 30 000 Kč představuje 25 % z půjčené částky na 30 dní. Z čl. 2 Sazebníku pak vyplývá, že poplatek za expresní vyplacení úvěru – služba Presto činí 165 Kč jednorázově bez ohledu na výši čerpané půjčky, poplatek za možnost odkladu splatnosti úvěru o 2 měsíce – služba Klidné spaní činní 110 Kč měsíčně po celou dobu trvání půjčky, když tuto službu lze čerpat pouze jednou v průběhu platnosti smlouvy. Poplatek za službu Informační SMS servis činí 29 Kč měsíčně bez ohledu na výši čerpaného úvěru. Z listiny označené jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ se podává, že dne 28. 8. 2023, 4. 9. 2023 a 25. 9. 2023 byla žalobcem na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, poukázána částka ve výši 3 x 10 000 Kč. Skutečnost, že dané částky byly připsány na výše uvedený účet vyplývá z listiny označené jako „odpověď na výzvu “ ze dne 10. 9. 2024. V listině označené jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“ žalobce uvedl, že příjem žalované měl doložen v částce 84 500 Kč, když neuvedl, a to ani v žalobě z čeho toto bylo doloženo, když samotná žalovaná naopak uvedla čistý měsíční příjem v částce 42 000 Kč. Dále z této částky vyplynulo, že žalovaná měla další pravidelné výdaje na půjčky v částce 6 000 Kč, na bydlení vynakládala 6 500 Kč měsíčně a její další nezbytné výdaje byly 9 000 Kč. Žalobce uvažoval s rezervou pro výdaje 500 Kč, minimální výdaje zohlednil ve výši 7 580 Kč a disponibilní příjem žalované dovodil ve výši 29 200 Kč. Z Všeobecných obchodních podmínek bodu č. 1 písm. h), bodu 3. 2. a 4. 5. má soud za prokázané, že dlužník v žádosti o poskytnutí úvěru musí uvést účet, na který věřitel odešle finanční prostředky. Po provedení identifikace dlužníka a kontroly informací o něm/ní v souladu s článkem 2.2. těchto podmínek se věřitel rozhodne, zda dlužníkovi poskytne úvěr. Částky zaplacené dlužníkem budou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit. Nejdříve na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové službyc a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Nebude-li částka zaplacená dlužníkem postačovat na pokrytí stávajícího dluhu, bude z nesplacené částky stávajícího dluhu dále účtován poplatek z prodlení, s čímž dlužník výslovně souhlasí. Z listiny označené jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ datované 31. 5. 2024 soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě, pro zaplacení ji stanovil lhůtu 3 dnů s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 31. 5. 2024. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. V právní rovině soud konstatuje, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalobce poskytl žalované na základě jejího požádání peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky z prodlení.8. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyj