8 C 91/2024-31 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 63 060,90 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smluv o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, uzavřených dne 10. 6. 2021 a 28. 4. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč a 15 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v 21. měsíčních splátkách a 78 týdenních splátkách do 10. 3. 2023 a 26. 10. 2022. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěry nesplácel řádně a včas. Původnímu věřiteli zaplatil pouze částku 16 000 Kč na první úvěrovou smlouvu a částku 14 000 Kč na druhou úvěrovou smlouvu. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaný již ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho.2. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 6. 2021 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 6. 2021 uzavřena smlouva č. , hodnota, (úvěr č. , hodnota, ), na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 27 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 33 153 Kč sestávající z úroku ve výši 26 031 Kč, poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení v částce 2 314 Kč a za flexibilní splácení ve výši 3 308 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v celkem 21 měsíčních splátkách po 2 994 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena v částce 2 982 Kč. Celkově tak měl žalovaný právnímu předchůdci zaplatit částku 62 862 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 138,73 %, úrok byl sjednán ve výši 86 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení, že úvěr bude vyplacen v hotovosti. Žalovaný však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnil dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když do 21. 9. 2023 zaplatil pouze částku 16 000 Kč. Od 22. 9. 2023 byl v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Dále pak dle bodu 6. 1. Smluvních podmínek a následujících mohl věřitel v případě prodlení dlužníka požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále poplatky za zaslanou upomínku či za návštěvu oprávněného zástupce věřitele v částce 300 Kč, když v případě 21 měsíčních splátek může být účtováno až 14 upomínek či návštěv. Současně mohl být účtován poplatek za vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč. Z tabulky umoření úvěru č. 1 je patrno, že žalovaný hradil předmětný úvěr pravidelně až do 18. 11. 2024, kdy došlo k úhradě poslední platby od žalovaného.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 4. 2021 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 28. 4. 2021 uzavřena smlouva č. , hodnota, (úvěr č. , hodnota, ), na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 16 708 Kč sestávající z úroku ve výši 11 770 Kč, poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení v částce 1 638 Kč a za flexibilní splácení ve výši 1 800 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v celkem 78 týdenních splátkách po 437 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena v částce 399 Kč. Celkově tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 31 708 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 156,84 %, úrok byl sjednán ve výši 86 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení, že úvěr bude vyplacen v hotovosti. Žalovaný však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnil dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když do 8. 8. 2021 zaplatil pouze částku 14 000 Kč. Od 27. 10. 2022 byl pak v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Dále pak dle bodu 6. 1. Smluvních podmínek a následujících mohl věřitel v případě prodlení dlužníka požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále poplatky za zaslanou upomínku či za návštěvu oprávněného zástupce věřitele v částce 300 Kč, když v případě 78 týdenních splátek může být účtováno až 12 upomínek či návštěv. Současně mohl být účtován poplatek za vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč. Z tabulky umoření úvěru č. 2 je patrno, že žalovaný nehradil předmětný úvěr pravidelně. Místo týdenních plateb, hradil většinou jedenkrát až dvakrát za měsíc, a to ne v částce, která by odpovídala 2 či 4násobku týdenní splátky. Poslední platba od žalované byla uhrazena dne 8. 8. 2021. Postoupení žalobou uplatněných pohledávek žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 28. 3. 2024 byl žalovaný žalobkyní upomínána o zaplacení celého svého dluhu a zároveň upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Předmětné smlouvy byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.7. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalovaného a z náhledu do insolvenčního rejstříku. Žalobkyně uvedla, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalovaného splatit spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a lustrací v insolvenčním rejstříku. Z Karty klienta je zjevné, že žalovaný k úvěru č. , hodnota, uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem ve výši 46 723 Kč, když k této skutečnosti nepředložil ani pracovní smlouvu ani výplatní pásky. Dále uvedl, že žije v nájmu, nemá splátky vůči jiným společnostem vyjma právního předchůdce žalobkyně v částce 2 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje pak byly uvedeny v částce 1 500 Kč. Z karty klienta k úvěru č. , hodno