1 C 71/2025-52 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 31 860 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 2. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně , Anonymizováno, , na které si sám žalovaný vybral výši požadovaného úvěru a dobu splatnosti. Následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje a heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu, kdy registrace byla dokončena zadáním zaslaného verifikačního SMS kódu do příslušného pole na webových stránkách žalobkyně, čímž byla Smlouva uzavřena. K ověření jím sdělených údajů byla žalobkyni poskytnuta fotokopie dokladu totožnosti žalovaného, současně žalovaný uhradil žalobkyni 1 Kč prostřednictvím bankovního účtu jakožto ověřovací platbu. Žalovaný se spolu s poskytnutou částkou zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal splácet každý měsíc nejpozději k 18. dni v měsíc úrok přirostlý za uplynuté období, s tím že jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli za trvání Smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaný řádně úvěr nehradil, čímž se dostal do prodlení, ohledně čehož byl opakovaně upomínán, k zesplatnění úvěru poté došlo ke dni 22. 3. 2024. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit částku 28 000 Kč představující nesplacenou jistinu a kapitalizované smluvní úroky za první měsíc doby čerpání úvěru, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení a částku 3 860 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu za období od 23. 3. 2024 do 2. 10. 2024. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uvedla, že byla provedena lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a že zvážil své možnosti úvěr hradit. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Příjmy a výdej žalovaného byly ověřeny výpisem z účtu u , právnická osoba, , kdy ten předložil 3 výpisy za období měsíce září až listopad roku 2023.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena dne 2. 12. 2023 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne téhož dne žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, kdy Smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny. Dále bylo Smlouvou sjednáno, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, splácen bude každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 18. dni v měsíci s tím, že jistinu může žalovaný uhradit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. RPSN bylo sjednáno ve výši 5 799,61 %, za předpokladu, že úvěr bude řádně hrazen. V případě prodlení žalovaného s úhradou byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně které je prodlení. Z žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči či jinými příbuznými, je osobou samostatně výdělečně činnou, že od června roku 2022 pracuje ve společnosti , Anonymizováno, , jeho měsíční příjem činí 62 017 Kč, měsíční výdaje 30 000 Kč, nemá exekuce ani insolvenci. Z potvrzení o provedené platbě , právnická osoba, soud zjistil, že dne 2. 12. 2023 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 20 000 Kč. Sdělením , právnická osoba, . bylo zjištěno, že majitelem a disponentem shora uvedeného bankovního účtu byl v období od 1. 12. 2023 do 31. 12. 2023 žalovaný. Z předložených výpisů z účtu soud zjistil za období od 12. 8. 2023 do 11. 9. 2023 počáteční zůstatek ve výši 56,77 Kč a konečný zůstatek mínus 3 382,73 Kč (připsáno 78 700 Kč a odepsáno 82 139,50 Kč), za období od 12. 9. 2023 do 11. 10. 2023 počáteční zůstatek ve výši mínus 3 382,73 Kč a konečný zůstatek mínus 3 224,95 Kč (připsáno 90 444 Kč a odepsáno 90 286,22 Kč) a za období od 12. 10. 2023 do 10. 11. 2023 počáteční zůstatek ve výši mínus 3 224,95 Kč a konečný zůstatek mínus 1 977,19 Kč (připsáno 78 740 Kč a odepsáno 77 492,24 Kč). Z výpisů z bankovního účtu žalovaného je zřejmé, že sice dosahoval nadprůměrně vysokých příjmů (v srpnu 56 200 Kč, v září 76 100 Kč a v říjnu 53 750 Kč), jeho měsíční výdaje však přesahovaly či téměř přesahovaly jeho měsíční příjmy, zůstatek jeho účtu byl většinově v záporných číslech. Dále je z těchto výpisů zřejmé, že žalovaný řádově desítky tisíc korun českých měsíčně použil na sázení u společnosti , právnická osoba, ., že měsíčně splácel další úvěry a dne 6. 11. 2023 mu byly na účet poskytnuty dva nové spotřebitelské úvěry v částce 15 000 Kč a v částce 3 500 Kč. Tvrzení žalobkyně, že na Smlouvu nebylo ničeho hrazeno, nebylo žádnými konkrétními důkazy vyvráceno.5. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s