4 C 17/2025-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 16 800 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 8. 2024 mezi společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a společností , právnická osoba, . Dále žalobce uvedl, že banka uzavřela se žalovaným dne 11. 12. 2012 Smlouvu o vydání kreditní karty číslo , hodnota, , která je smlouvu o úvěru. Nedílnou součástí Smlouvy o vydání kreditní karty, byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Právní předchůdce žalobce své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne 24. 10. 2023 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Dále žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, tak i kontrolou veřejných databází. Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalobce uvedl, že žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 16 800 Kč, dále žalobce požaduje smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně z uvedené částky od 16. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky od 16. 7. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování bylo ze Žádosti o poskytnutí informací o úvěru číslo , hodnota, čerpaného prostřednictvím kreditní karty zjištěno, že žalovaný doložil občanský průkaz. Dále bylo zjištěno, že žalovaný zde uvedl, že je ženatý, má jednu vyživovací povinnost. Ohledně druhu bydlení uvedl, že vlastní dům/byt, dále uvedl, že je vyučen, je zaměstnán a pracuje jako manuální pracovník. U současného zaměstnavatele je zaměstnán od května 2007 a jedná se o služby a spoje. Jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč a splácí jiné úvěry ve výši 1 470 Kč. Z Prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu žalovaného uvedeného na žádosti ve výši 30 000 Kč měsíčně, dále vycházel z celkové sumy měsíčních splátek 7 102 Kč, z celkové sumy měsíčních splátek, která byla deklarovaná žalovaným v žádosti ve výši 1 470 Kč, dále interních měsíčních splátek žalovaného ve výši 1 973 Kč, externích měsíčních splátek žalovaného ve výši 8 065 Kč. Dále je zde uveden příjem klienta v době nápočtu nabídky 2 438 Kč a zpětně dopočtený příjem, na základě kterého byla nabídka spočtena, 2 438 Kč. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že dne 11. 12. 2012 žalovaný žádal o kreditní kartu ve výši 20 000 Kč. V závěru je uvedeno, že při hodnocení úvěruschopnosti klienta vycházeli z příjmu, který klient deklaroval v žádosti, ve výši 30 000 Kč, dále porovnávali jeho příjem a výdaje a výpočtem získali částku disponibilních zdrojů klienta, která byla dostatečná pro poskytnutí úvěru, proto bylo rozhodnuto o tom, že úvěr schvalují. Z Návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty bylo zjištěno, že jako žadatel je uveden žalovaný, přičemž návrh je ze dne 11. 12. 2012. Žalovaný zde uvedl údaje týkající se jeho osoby, a to stav, druh bydlení, dosažené vzdělání, pracovní zařazení a pracovní pozici. Dále uvedl počet vyživovaných dětí, název zaměstnavatele, údaj o době zaměstnání, čistý měsíční příjem, měsíční splátky jiných úvěrů. Žalovaný uvedl, že požadovaný úvěrovaný limit činí 20 000 Kč a minimální poskytovaný úvěrovaný limit 10 000 Kč, je zde uvedeno, že v případě úvěrového limitu 20 000 Kč činí splátka 1 877 Kč, přičemž se jedná o 12 splátek. Celková částka, kterou je třeba zaplatit, činí 22 524 Kč. Uvedené skutečnosti byly pak prokázány i formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 12. 2022. Z dopisu ze dne 26. 10. 2023 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že z důvodu řádného a včasného neplacení finančních závazků banka prohlásila všechny závazky ze Smlouvy o vydání kreditní karty v celé výši za okamžitě splatné ke dni 24. 10. 2023. Dlužná částka činí 22 517 Kč. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný za období od 18. 12. 2012 celkem načerpal částku 72 074 Kč, a celkem uhradil částku 109 991,02 Kč. Dále žalobce své tvrzení ohledně postoupení pohledávky prokázal Smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 1. 8. 2024. Z dopisu ze dne 19. 8. 2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze Smlouvy o vydání kreditní karty na společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, .4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Smlouva, která byla mezi účastníky uzavřena, je smlouvou o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016. Podle § 9 citovaného zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Soud se tedy zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce měl k dispozici pouze údaje uvedené žalovaným, přičemž pokud jde příjem, měl údaj týkající se čistého měsíčního příjmu, pokud jde o výdaje, je uvedena pouze měsíční splátka jiných úvěrů. Žalobce netvrdil a ani neprokazoval, jakým způsobem zkoumal výdaje žalovaného, zda zkoumal konkrétní výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobce se z jednání omluvil, nebylo možné mu poskytnout poučení dle § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně břemene tvrzení a důkazního břemene, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zkoumání úvěru schopnosti žalovaného, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, žalovaný na základě absolutně neplatné smlouvy načerpal celkem částku 72 074,98 Kč a zaplatil částku 109 991,02 Kč, nevzniklo žalovanému žádné bezdůvodné obohacení, které by byl dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit, proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle něhož úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že ž