ECLI: ECLI:CZ:OSST:2025:4.C.2.2025.1 Datum: 2025-02-10 Předmět: o 11 575,85 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/2012 Sb."] []
O co šlo: o 11 575,85 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 11 575,85 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 13. 3. 2023 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Obchodní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalobce uvedl, že právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péči schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobce v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů. Dále právní předchůdce žalobce zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením dokladu právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve se žalovanou uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 10 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná úvěr čerpala v souladu se smlouvou. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit právnímu předchůdci žalobce smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. V souladu se smlouvou a článkem 8 Smluvních podmínek byla žalovaná povinna hradit také poplatky a náklady. Žalovaná neplnila smluvní podmínky a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky. Na základě této skutečnosti právní předchůdce žalobce zaslal žalované výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila a úvěr byl v souladu se Smlouvou a Smluvními podmínkami zesplatněn ke dni 14. 1. 2024. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 6 817,03 Kč. Dále žalobce uvedl, že pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 7. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 680,81 Kč, dlužného poplatku ve výši 1 073,59 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 14. 1. 2024 ve výši 1 821,45 Kč, kapitalizovaných úroků od 15. 1. 2024 do 29. 7. 2024 ve výši 1 476,77 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 15. 1. 2024 do 29. 7. 2024 ve výši 823,79 Kč. Dále žalobce požaduje zaplacení úroků a zákonných úroků z prodlení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.2. Žalovaná v odporu do platebního rozkazu uvedla, že může uhradit maximálně 5 000 Kč, neboť bere podporu v nezaměstnanosti a nemá z čeho více zaplatit.3. V řízení mezi účastníky bylo nesporné, že žalované na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytl právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit celkem částku 13 651,42 Kč, což bylo potvrzeno i listinou – Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 3. 2023 č. , hodnota, . Z tabulky umoření (transakčního výpisu) bylo zjištěno, že žalovaná dne 13. 3. 2023 čerpala celkem částku 10 000 Kč. Z této listiny bylo dále zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku 6 817,03 Kč, přičemž tato skutečnost nebyla ze strany žalované sporována. Tvrzení žalobce, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, je prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 30. 12. 2023, z níž bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky 3 735,93 Kč.4. Tvrzení žalobce o postoupení pohledávek bylo prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalobcem dne 29. 7. 2024. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Z dopisu ze dne 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že pohledávka ze Smlouvy číslo , hodnota, včetně příslušenství byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 postoupena společnosti , právnická osoba, .5. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované prokazoval výpisy z účtu za období prosinec 2022 až únor 2023, jehož majitelem je , jméno FO, . Z výpisu z účtu za období prosinec 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činí - 4 858,72 Kč, konečný zůstatek - 1 677,04 Kč, za období leden 2023 činil počáteční zůstatek - 1 677,04 Kč, konečný zůstatek - 4 758,07 Kč, za období únor 2023 činil počáteční zůstatek -4 758,07 Kč, konečný zůstatek - 3 368,33 Kč. Z dokladů od Úřadu práce, Krajské pobočky , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalované byl vyplácen rodičovský příspěvek; v listopadu 2022 ve výši 8 333 Kč, v prosinci 2022 ve výši 8 303 Kč, v lednu 2023 byl žalované zaslán rodičovský příspěvek a přídavky na děti celkem 11 723 Kč, v únoru 2023 byl žalované zaslán rodičovský příspěvek a přídavky na děti celkem 14 330 Kč.6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících obč. zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná v době čerpání úvěru měla příjem skládající se pouze ze sociálních dávek, když čerpala rodičovský příspěvek, eventuálně přídavky na děti. Dále bylo po provedeném dokazování zjištěno, že hospodaření rodiny žalované bylo takové, že výdaje byly každý měsíc vyšší než příjmy. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalované a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, povinna dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalované byla na základě Smlouvy o úvěru poskytnuta částka , částka, a žalovaná uhradila celkem