4 C 215/2025-15 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 18 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 3. 2025 mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a společností , právnická osoba, .2. jako postupníkem. Společnosti , právnická osoba, . byla pohledávka dříve postoupena společností , právnická osoba, ., a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025. Dále žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 6. 11. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 37 000 Kč, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalobce uvedl, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz. K ověření úvěruschopnosti žalovaného požadoval původní věřitel doložení příjmu žalovaného, případně mohl žalovaný využít služeb INSTATOR či KONTOMATIK, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Banka, u níž je žalovaným uvedený účet veden, nejprve přijme požadavek o poskytnutí informací o účtu. Majitel účtu je následně přesměrován do internetového bankovnictví, aby se autorizoval a potvrdil, že banka může informace o účtu poskytnout. Žalovaný následně odeslal návrh na uzavření smlouvy kliknutím na tlačítko „Podpis“. Původní věřitel s návrhem souhlasil a svůj souhlas sdělil žalovanému prostřednictvím klientského profilu a emailu, čímž došlo k uzavření smlouvy. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 37 000 Kč, kdy dne 6. 11. 2023 poskytl částku 18 500 Kč a dne 15. 12. 2023 částku 18 500 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 19. 2. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil celkem částku 18 500 Kč. Předmětem žaloby je tak pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 500 Kč, nejpozději splatné dne 19. 2. 2024, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, zjištěno, že byla uzavřena elektronicky mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným dne 6. 11. 2023. Na základě této Smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, bezúčelový, nezajištěný s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru uzavřený na dobu neurčitou. Úvěrový limit byl sjednán ve výši 18 540 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčně, a to 16. den v měsíci, kdy uhradí dle své volby alespoň minimální platbu nebo dlužnou částku, přičemž minimální platba se rovná 10 % jistiny plus veškeré úroky a penále přirostlé během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč. Z čestného prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný zde uvedl osobní údaje, a to rodné číslo, trvalou adresu, číslo občanského průkazu. Dále uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je majitelem bytu, v němž bydlí, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 61 000 Kč, měsíční výdaje na domácnost činí 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů 25 000 Kč. Uvedené parametry úvěru pak byly prokázány i standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Dále bylo po provedeném dokazování z potvrzení o provedené platbě zjištěno, že dne 6. 11. 2023 byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě odeslána částka 15 000 Kč a částka 3 500 Kč. Dále bylo z Potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 12. 2023 zjištěno, že dne 15. 12. 2023 byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě odeslána částka 18 500 Kč. Tvrzení žalobce o tom, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, je prokázáno upomínkou o zaplacení dluhu, přičemž z upomínky z 19. 2. 2024 bylo zjištěno, že z důvodu prodlení žalovaného byl úvěr zesplatněn k tomuto datu. Tvrzení žalobce o postoupení pohledávek bylo prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . ze dne 23. 3. 2025 a dále Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalobcem dne 27. 3. 2025. Z přílohy ke smlouvě pak vyplývá, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 2. 6. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že na základě smluv o postoupení pohledávek byla pohledávka věřitele , právnická osoba, . v celkové výši 32 988,19 Kč, postoupena žalobci s tím, že pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze Smlouvy číslo , hodnota, . O odeslání tohoto dopisu pak svědčí doklad o doručení.5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, kdy soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce.6. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce v žalobě tvrdil, jakým způsobem právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhoval však k tomuto žádné důkazy, když z dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze z informací, které sdělil žalovaný. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 37 000 Kč, za absolutně neplatnou.7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužní