4 C 322/2024-28 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 22 192 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . došlo dne 30. 11. 2022 k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také předpis splátek, který tvoří její přílohu č. 1. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 507 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč, poslední splátku tak byl žalovaný povinen uhradit do 30. 1. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když žalovaný uhradil pouze dne 1. 12. 2022 částku 1 400 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky, tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dále žalobce uvedl, že pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 29. 5. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce uvedl, že požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 9 316,15 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 440,53 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 478 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 285,89 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 671,43 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, úrok a zákonný úrok z prodlení. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel půjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmů žadatele“ konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že je od 16. 9. 2022 zaměstnán jako , Anonymizováno, u společnosti , právnická osoba, ., přičemž výše jeho měsíčních příjmů činí 19 036 Kč a výše měsíčních výdajů činí 11 000 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Příjmy žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobce dle výplatních pásek a pracovní smlouvy a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný v žádosti prohlásil a svým podpisem stvrdil, že údaje, které právnímu předchůdci žalobce před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na tyto informace a s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 10 000 Kč s měsíční splátkou 1 328 Kč je dostatečná.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování bylo ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 30. 11. 2022. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 18 592 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný v této smlouvě potvrdil, že podpisem smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Dále bylo po provedeném dokazování zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil dne 1. 12. 2022 částku 1 400 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 5. 2024 mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 14. 6. 2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že pohledávka z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 30. 11. 2022 byla postoupena společnosti , právnická osoba, . Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal doklady o doručení.4. Tvrzení žalobce o zkoumání úvěru, schopnosti žalovaného prokazoval žalobce Žádostí o úvěr. Z této listiny bylo zjištěno, že je ze dne 30. 11. 2022, žalobce uvedl, že žádá o úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že bude zaplacen ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Dále uvedl, že je zaměstnaný od 16. 9. 2022, přičemž je zaměstnán na dobu určitou, a to do 31. 10. 2023. K této žádosti doložil výplatní pásky a pracovní smlouvu. Dále je zde uvedeno, že příjem žalovaného ze zaměstnání činí 19 036 Kč, výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, na dopravu 4 000 Kč, srážky ze mzdy činí 6 000 Kč. Z této listiny bylo dále zjištěno, že žalovaný bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalovaný nemá bankovní účet. Z výplatní pásky žalovaného za období září 2022 bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného činil 18 209 Kč, z příjmu jsou prováděny srážky, kdy je vedena exekuce na výživné, a další srážky v rámci exekuce, kdy čistý příjem činí 16 190 Kč. Z výplatní pásky za měsíc říjen 2022 bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného činí 23 818 Kč, exekučně je sráženo výživné a je zde vedena další exekuce, čistý příjem činí 21 899 Kč. Zaměstnání žalovaného bylo doloženo pracovní smlouvou, z níž bylo zjištěno, že pracovní poměr trvá od 16. 9. 2022 do 31. 10. 2023.5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce (právní předchůdce) při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z informací, které sdělil samotný žalovaný a dále pak z listin vyžádaných od žalovaného, když právní předchůdce žalobce měl k dispoz