6 C 301/2024-50 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 29 388,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . byla dne 30. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se je zavázala uhradit včetně úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění splatit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 700 Kč a úroku v pevné výši 761 Kč, tedy celkových 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách nejpozději do 30. 12. 2023. Úvěr byl žalované poskytnut na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřeném předmětné smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů s tím, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, což bylo zaznamenáno v žádosti o úvěr ze dne 30. 10. 2022 a tyto údaje byly ověřeny doklady uvedenými zde, konkrétně výpisem z bankovního účtu a teprve následně byla se žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná v žádosti uvedla, že je na rodičovské dovolené, že výše jejích měsíčních příjmů činí 18 732 Kč, výše výdajů činí 8 000 Kč a žalovaná bydlí u rodičů. Tvrzenou majetkovou situaci pak věřitel ověřil z oznámení o změně výše dávky a výpisu z běžného účtu, příjmy žalované byly zkoumány z oznámení o změně výše dávky a výpisu z běžného účtu a výdaje žalované byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu, když žalovaná v žádosti prohlásila, že údaje poskytla úplně přesně a pravdivě. Věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované s odkazem na ustanovení Hlavy I. občanského zákoníku, podle jehož § 6 a 7 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se zato, že kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře a rovněž pak žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č.j. 5 Co 231/2020-97, kde pro posouzení úvěruschopnosti soud uzavřel, že stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Rovněž pak zmínila rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. 12 Co 367/2020-170, který deklaroval, že postačí posouzení výdajů dle ekonomického modelu za situace, kdy žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti. V žalobě dále žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila poslední splátku ve výši 2 000 Kč 18. 2. 2023, dluží na jistině úvěru 11 902,13 Kč, na úroku za sjednanou dobu za poskytnutí úvěru 481,36 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 751 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 632,09 Kč, úhradě za umožnění splatit splátky v hotovosti v místě bydliště 2 121,43 Kč, proto požaduje po žalované úhradu 29 388,01 Kč s tím, že v mezidobí byl věřitelem nárok z předmětné úvěrové smlouvy postoupen smlouvou ze dne 20. 5. 2024 o postoupení pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno, avšak žalovaná jí neplnila.2. Žalovaná namítala, že na předmětné smlouvě uhradila 8 000 Kč (následně pak upřesnila, že se jednalo pouze o 6 000 Kč) a namítla absolutní neplatnost spotřebitelské smlouvy na základě řádného neověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy a rovněž pak její neplatnost pro rozpor s dobrými mravy stran sjednaného příslušenství, a to komulaci úroků a různých poplatků a jejich nepřiměřenosti za dobu poskytnutí úvěru. Trvala na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, což zahrnuje povinnost ověřit podstatné informace svědčící o její schopnosti splácet sjednaný úvěr a aktivitu poskytovatele úvěru, nikoli pouze spojení se s nepodloženými prohlášeními a listinami, když v tomto případě postupovala formálně, nezjistila spolehlivě, zda bude žalovaná schopna dostát svým závazkům a bude schopna splácet každý měsíc splátku téměř 2 000 Kč při počtu vyživovacích povinností a jiných závazků žalované, ověřila pouze její příjem, a to sociální dávku a dále nijak neověřila celkové příjmy domácnosti, kdy žalovaná v době uzavření spotřebitelské úvěrové smlouvy žila, skutečné příjmy a výdaje a zejména další závazky žalované pak nijak neověřila. Ohledně výdajů žalované nebyly zhodnoceny její závazky a pravidelné a nepravidelné výdaje, které nebyly ani tvrzeny ani doloženy, natož ověřeny, když počáteční a konečné měsíční zůstatky na běžném účtu žalované nesvědčí o tom, že by měla dostatek finančních prostředků k splácení dalšího závazku. Podle žalované je tedy smlouva absolutně neplatná, soud by měl postupoval v souladu s platnou praxí Nejvyššího soudu ČR (viz rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018) a zavázat žalovanou k úhradě pouze nesplacené části jistiny v měsíčních splátkách po 500 Kč.3. V řízení bylo mezi stranami nesporné, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . byla dne 30. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč a žalovaná z nich uhradila 6 000 Kč. Rovněž pak učinili nesporným skutečnost, že pohledávka z předmětné smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně ještě před podáním žaloby vyzvána k plnění žalobkyni.4. Předmětem řízení tedy bylo posouzení, zda předmětná úvěrová smlouva je, jak tvrdí žalovaná strana, absolutně neplatná vzhledem k nedostatečnému přezkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy ze strany poskytovatele úvěru společnosti , právnická osoba, ., ke kteréžto otázce bylo prováděno dokazování.5. Ze žádosti o úvěr ze dne 30. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná tohoto dne požádala společnost , právnická osoba, . o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců v měsíčních splátkách po, Anonymizováno, 1 992 Kč, v níž ke své situaci uvedla, že je na rodičovské dovolené, pobírá dávky ve výši 18 732 Kč, což jsou její celkové měsíční příjmy, když na bydlení a energie vynakládá 1 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo, osobní náklady 7 000 Kč, tedy celkových 8 000 Kč. Zároveň uvedla, že poskytuje výpis bankovního účtu, doplnila, že bydlí u rodičů, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost k dítěti do 26 let a má střední vzdělání. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory z 11. 5. 2022 bylo zjištěno, že rodičovský příspěvek žalované představuje 18 732 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc září 2022 soud ohledně poměrů žalované by zjistil bližší okolnosti, pouze ověřil výplatu shora uvedeného rodičovského příspěvku. Z čestného prohlášení žadatele o úvěr o sdílení domácnosti s jednou nebo více osobami ze dne 30. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná podepsala toto čestné prohlášení s tím, že žije v domácnosti s jedním dítětem.6. K aktuální sociální a finanční situaci žalované tato uvedla, že na rozdíl od tehdejší situace má již 4 děti, očekává narození 5. dítěte, je stále svobodná, má přítele, je na rodičovské dovolené, pobírá pouze rodičovský příspěvek ve výši cca 15 000 Kč měsíčně, a kromě výdajů s dětmi žádné další konkrétní výdaje nemá, neboť při bydlení s přítelem u jeho otce mu její přítel platí přibližně 2 000 Kč měsíčně.7. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o