16 C 302/2023-39 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 22.110,38 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12.888 Kč vrátit v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaný ovšem nehradil řádně a včas, když do splatnosti celého úvěru uhradil pouze částku ve výši 6.000 Kč a dostal se tak do prodlení s úhradou částky 21.888 Kč, kterou představuje zůstatek jistiny ve výši 12.001,60 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 9.886,40 Kč. Dále právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smlouvou o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den a právní předchůdkyně žalobkyně tuto smluvní pokutu vyčíslila za období od , datum, do , datum, částkou 924,12 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, přípisem zaslaným doporučeně dne , datum, . Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. Žalobkyně podáním ze dne , datum, sdělila soudu, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, proto vzala žalobu v rozsahu smluvní pokuty ve výši 924,12 Kč a souhrnného poplatku včetně kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10.266,18 Kč zpět, soud následně usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, v tomto rozsahu řízení částečně zastavil. Ve věci byl vydán dne , datum, rozsudek č. j. , spisová značka, , který byl následně opraven usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . V tomto rozsudku nebylo rozhodnuto o částí řízení ve výši 3.001,6 Kč s příslušenstvím.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, a žalovaný dne , datum, podepsaly smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15.000 Kč a žalovaný měl uvedenou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 12.888 Kč uhradit v 14měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že částku ve výši 15.000 Kč převzal v hotovosti dne , datum, . Žalovaný uhradil na poskytnutou částku celkem 6.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila s účinností ke dni , datum, pohledávku za žalovaným žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem předaným k poštovní přepravě dne , datum, Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby marně vyzývala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného splatit úvěr.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 166 o. s. ř. Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně v řízení sama uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a v souvislosti s tím vzala žalobu částečně zpět tak, že předmětem řízení zůstala nadále částka odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalobkyně tak nemohla dostát své povinnosti prokázat, že povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr její právní předchůdkyně dostála, když nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy částku 15.000 Kč, přičemž žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na svůj dluh částku ve výši 6.000 Kč. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení představující nesplacenou poskytnutou částku ve výši 9.000 Kč a částku 217 Kč, za náklady vymáhání pohledávky spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, . Soud v původním rozsudku nerozhodl o části předmětu řízení ve výši 3.001,60 Kč s příslušenstvím. Tato částka je již nad rámec přiznaného bezdůvodného obohacení soudu proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto doplňujícího rozsudku a rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spi