9 C 30/2025-34 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady nákladů za pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt ve smyslu ust. § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb. Za tyto úkony žalobkyně žalovanému vyúčtovala náklady ve výši 3 000 Kč za pobyt a žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu a výše, s povinností uhradit jej do 8 dnů, tedy do , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Žalovaný svoji povinnost přes písemnou výzvu nesplnil. Žalobkyně požaduje též úroky z prodlení z žalované částky vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých částek do zaplacení, ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších novel.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil s tím, že odmítá žalovanou částku zaplatit, když se mu zdravotní péče dostalo nezávisle na jeho vůli.4. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, byl žalovaný převezen do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení. Za ošetření a pobyt v zařízení žalobkyně žalovanému v každém případě vyúčtovala částku 3 000 Kč. Žalovaný uznal svůj závazek zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč za každé ošetření v protialkoholní záchytné stanici do 8 dnů. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou zaslanou žalovanému právním zástupcem žalobkyně.5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je ze zákona povinen zaplatit žalobkyni za vyšetření, ošetření a následný pobyt v záchytné stanici náklady na poskytnutou záchytnou službu, a to v souladu s § 89e odst. 1 SZS. S výší ceny za tuto službu, která mu byla poskytnuta, souhlasil a svůj dluh uznal. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně požadovaného úroku z prodlení, na nějž má žalobkyně nárok dle § 1970 o. z., a to ve výši, která odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za výzvu k plnění (3x) a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 po 100 Kč, tj. celkem ve výši 400 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného a údaje o datu pobytu v záchytné stanici) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2933/15, (odst. 16 a 19 nálezu), ze kterého vyplývá, že i na , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , jakožto příspěvkovou organizaci zřízenou , právnická osoba, a hospodařící tak s majetkem státu, je třeba nahlížet dle dosavadní judikatury Ústavního soudu ČR, dle které stát tam, kde je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené.10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.