9 C 306/2024-20 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12.680 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu a výpisu z účtu. Na základě smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit do , datum, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.500 Kč. Žalovaný za dobu trvání úvěru uhradil pouze 500 Kč. Žalobkyně po žalovaném v souladu se smlouvou požaduje také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 8.000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1.680 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzývala k úhradě celé dlužné částky.2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.3. Za předchozího souhlasu žalobkyně a žalovaného soud ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se poskytnutou částku zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.500 Kč do , datum, . Ve smlouvě o úvěru byla sjednána povinnost žalovaného pro případ jeho prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.5. Z občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně pomocí něj ověřila totožnost žalovaného.6. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že na účet uvedený žalovaným ve smlouvě byla dne , datum, poukázána částka 8.000 Kč.7. Z výpisu aplikace , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , které žalovaný udělil přístup na jeho bankovní účet, bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem od společnosti , Anonymizováno, . ve výši 40.000 Kč čistého měsíčně. Před uzavřením smlouvy s žalobkyní žalovaný uzavřel smlouvy o úvěru se společnostmi: , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , jméno FO, , právnická osoba, . Žalovaný měl před uzavřením smlouvy mínusový zůstatek na svém bankovním účtu.8. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.9. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť jejich obsah byl s ohledem na právní hodnocení nepodstatný.10. Soud po provedeném dokazování zjistil tento skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Na základě smlouvy žalobkyně dne , datum, na bankovní účet žalovaného převedla částku 8.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit dlužnou částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.500 Kč do , datum, . Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 500 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 8.000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1.680 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému dne , datum, právním zástupcem žalobkyně odeslána výzva k zaplacení dluhu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr, a to z výpisu účtu žalovaného a pomocí aplikace kontomatik. Žalovaný měl příjem ve výši 40.000 Kč měsíčně ze zaměstnání u společnosti , Anonymizováno, Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný čerpal před uzavřením projednávané smlouvy další úvěry, a to od společností , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, a , jméno FO, , právnická osoba, . Žalovaný měl před uzavřením smlouvy mínusový zůstatek na účtu.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného zejména z výpisu z účtu žalovaného a výpisu z aplikace kontomatik. Přestože z výpisu účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný ještě před uzavřeným smlouvy s žalobkyní čerpal úvěry od společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, a , jméno FO, , právnická osoba, . a jeho zůstatek na účtu byl mínusový, žalobkyně žalovanému úvěr poskytla. Žalobkyně tedy chybně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když z dostupných údajů musela vědět, že žalovaný úvěr nebude schopný splatit. S ohledem na výše uvedené tak sou