6 C 314/2020-38 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 10. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 990 Kč s příslušenstvím jako příspěvku za nepojištěné vozidlo [registrační značka] – přípojného vozidla nad 10 tun, které bylo v příslušné evidenci vedeno v době od 15. 2. 2019 do 31. 7. 2019 jako provozované, avšak nebylo pojištěno podle zákona č. 168/1999 Sb. V tomto případě má žalobkyně nárok na úhradu příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Výše denní sazby příspěvku podle § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí pro přípojná vozidla nad 10 t částku 70 Kč na den. Dlužná částka tak představuje 11 690 Kč (167 dní po 70 Kč). Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 2a výše uvedené vyhlášky. Příspěvek se stal splatným dnem 28. 3. 2020. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 30. 10. 2020, č. j. EPR 274420/2020-5, proti kterému si žalovaný podal odpor. Uvedl, že v době, za kterou žalobkyně vymáhá příspěvek, již nebyl vlastníkem předmětného přípojného vozidla. Toto vozidlo prodal jako vrak bez platné technické kontroly, která skončila dne 5. 11. 2016, do zahraničí. Při nedávné kontrole v evidenci motorových vozidel zjistil, že toto přípojné vozidlo je stále evidováno na něj, proto si nechal vystavit duplikát technického průkazu a zrušil vozidlo z evidence. Žalobkyně k podanému odporu uvedla, že je povinna vycházet z informací z centrálního registru silničních vozidel, které je oprávněna považovat za správné. Žalovaný si nesplnil povinnost nahlásit změnu vlastníka do registru silničních vozidel, i když je tato povinnost jak na straně kupujícího, tak i prodávajícího a nesplnění této povinnosti může být považováno za přestupek a může mít dopad jak na prodávajícího, tak i na kupujícího. Žalovaný je do dnešního dne stále zapsán jako vlastník předmětného vozidla. Dále žalobkyně poukázala na to, že žalovanému prokazatelně zaslala 3 výzvy k plnění, žalovaný s ní však nekomunikoval a na zasílané dopisy nereagoval. K jednání nařízenému na den 5. 1. 2021 se právní zástupce žalobkyně omluvil. Žalovaný se k jednání dostavil, odkázal na podaný odpor, který dále doplnil. Uvedl, že předmětnému přípojnému vozidlu končila na podzim 2016 technická kontrola a on jej prodal koncem roku 2018 jako vrak za částku 20 000 Kč do zahraničí. O koupi vozidla není povinen sepsat písemnou kupní smlouvu, proto toto neučinil. Nepočítal s tím, že by mohly vzniknout nějaké problémy. Jelikož v době prodeje již nebylo na úřadu otevřeno, tak kupujícímu dal plnou moc k přepsání vozidla. Takto dělá ve všech případech, kdy prodává vozidla a nikdy se mu nestalo, že by na sebe nový majitel vozidlo nepřepsal. S tímto nikdy neměl problém, a to, i když vozidla prodával do ciziny. Když vozil auta z Německa, tak v ČR nešlo vozidlo přehlásit, pokud nebylo v Německu odhlášené. Předpokládal, že to platí i u nás. Plné moci k přepisu jsou k dispozici na úřadech, lze je vytisknout, proto předpokládal, že když vyplní kupujícímu tuto plnou moc, tak se již nemusí o nic starat. Na přípojné vozidlo platil pojistku pod 1 000 Kč ročně. Tuto chtěl zrušit, ale požadovali po něm písemnou kupní smlouvu, kterou neměl. Proto v následujícím období již pojistku nezaplatil a pojištění zaniklo. Po výzvě žalobkyni telefonoval a sděloval, že přípojné vozidlo prodal, ale řekli mu, že je to nezajímá. Po výzvě vozidlo z evidence odhlásil jako neexistující, což v případě přípojného vozidla bez motoru jde bez dalšího. V případě motorového vozidla je nutné předložit doklad o ekologické likvidaci. Z předložené výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [žalobkyně] ze dne 12. 2. 2020 zaslané žalobkyní žalovanému vyplývá, že přípojné vozidlo [registrační značka] bylo pojištěno v období od [datum] do [datum] u [právnická osoba], jako vlastník a provozovatel je dle registru uveden žalovaný. Od 15. 2. 2019 do 31. 7. 2019 po dobu 167 dní nebylo vozidlo pojištěno. Celková dlužná částka tak činí 11 690 Kč a 300 Kč na nákladech na uplatnění. Z protokolu o technické prohlídce č. [číslo] [číslo] ze dne 27. 11. 2015 soud zjistil, že vozidlo bylo způsobilé pro další provoz s tím, že další prohlídka bude do 5. 11. 2016. Z tohoto protokolu i z předloženého technického průkazu bylo zjištěno, že vozidlo bylo poprvé registrováno v Polsku dne 29. 3. 2007. Z čestného prohlášení předloženého soudu žalovaným soud zjistil, že pan [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], bytem [adresa] písemně potvrdil, že byl přítomen při prodeji přípojného vozidla [značka] [registrační značka]. K prodeji došlo koncem roku 2018. Podpis pana [příjmení] byl na listině úředně ověřen. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb. a to z ustanovení § 4 téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2018, podle kterého, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona, to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla. Podle § 1 odst. 2 zákona musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Výše denní sazby příspěvku je stanovena vyhláškou č. 205/1999 Sb., a to pro přípojné vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností nad 10 000 kg ve výši 70 Kč (§ 2 odst. 1 písm. v ) vyhlášky). Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalovaný dostatečně prokázal prodej předmětného vozidla. Ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. stanoví vyvratitelnou právní domněnku pro určení osob povinných k zaplacení příspěvku, a to vlastníka a provozovatele. Domnělý vlastník či provozovatel se povinnosti k zaplacení příspěvku zprostí, pokud prokáže, že v rozhodné době nebyl provozovatelem nebo vlastníkem vozidla a že zápis v registru silničních vozidel je chybný. V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný prokázal, že v době, za kterou je požadováno zaplacení příspěvku, tedy v době od 15. 2. 2018, již nebyl vlastníkem předmětného přípojného vozidla. Soud výpovědi žalovaného uvěřil, jeho výpověď byla věrohodná, věrohodně vysvětlil i okolnosti uzavření smlouvy a důvod, proč sám nezajistil přepsání vozidla. Je pravdou, že písemná kupní smlouva pro prodej jakékoliv movité věci není nutná a nelze nikoho nutit, aby ji sepisoval. Nicméně právě v tomto případě by bylo vhodné smlouvu sepsat, aby prodávající měl k dispozici doklad o prodeji jak pro registr silničních vozidel, tak i pro pojišťovnu, která pro ukončení pojistné smlouvy kupní smlouvu též chtěla předložit. Žalovaný však dle názoru soudu nakonec dostál své povinnosti tvrzení i důkazní předložení čestného prohlášení pana [příjmení], který potvrdil, že byl prodeji vozidla koncem roku 2018 přítomen. Z důvodu ekonomie řízení se soud spokojil s tímto čestným prohlášením a nepožadoval osobní výslech svědka při jednání. V řízení bylo prokázáno, že technická kontrola skončila u daného přípojného vozidla dne 5. 11. 2016. Je tedy možné, že od tohoto data již vozidlo nebylo provozované a mohlo být tedy žalovaným prodáno jako vrak do ciziny. Kupní smlouva nemusela být písemná. Co se týká odhlášení vozidla z evidence, žalovaný toto vysvětloval tak, že předal kupujícímu jím podepsanou a ověřenou plnou moc k přepsání, což činí i v jiných případech a očekával, že kupující si přepis vozidla zajistí sám. Skutečnost, že převod vozidla nezajistil v centrálním registru silničních vozidel sám žalovaný, mu nemůže být v tomto řízení k tíži. Pokud bude shledáno jeho pochybení, může mu být dle správních předpisů uložena pokuta. Tvrzení žalovaného o prodeji daného vozidla je podle názoru soudu podporováno i trváním pojistné smlouvy, která byla uzavřena od 3. 11. 2014. V listopadu 2018 by tedy měla být zaplacena další platba na další pojistné období a je vysoce pravděpodobné, že na základě výzvy k zaplacení byla pojistná smlouva ukončena pro neplacení k datu 7. 2. 2019, což by časově vycházelo. Žalovaný v tomto řízení dle názoru soudu vyvrátil zákonnou domněnku svého vlastnictví a soud na základě provedených důkazů uzavřel, že žalovaný předmětné přípojné vozidlo prodal koncem roku 2018 a v období od 15. 2. 2019 již není jeho vlastníkem. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož žalobkyně byla v řízení neúspěšná, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.