17 C 151/2024-54 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala- zaplacení 95 054,85 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 509,71 Kč a ve výši 20,88 % ročně z částky 47 760,16 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 7 575,96 Kč a z částky 47 760,16 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 5. 2021, na jejímž základě společnost P poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč (nárok č. , hodnota, ) a- zaplacení 34 531,14 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 628,69 Kč a ve výši 20,79 % ročně z částky 18 062,86 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 865,23 Kč a z částky 18 062,86 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 4. 2021, na jejímž základě společnost , Anonymizováno, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (nárok č. , hodnota, ).2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.K nároku č. 13. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 5. 2021 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalované finanční hotovost ve výši ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit 110 115 Kč, ve 21 splátkách ve výši 5 244 Kč měsíčně (poslední ve výši 5 235 Kč). Z tvrzení žalobkyně na č. l. 5 vzal soud za prokázané, že žalovaná splatila celkem 13 019,70 Kč.4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 5. 2021 vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele společnost , Anonymizováno, vycházela z údaje o příjmu žalované ve výši 23 200 Kč měsíčně a výdajích ve výši 9 000 Kč měsíčně.K nároku č. , hodnota5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 4. 2021 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalované finanční hotovost ve výši ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit 44 946 Kč, ve 21 splátkách ve výši 2 141 Kč měsíčně (poslední ve výši 2 126 Kč). Z tabulky umoření na č. l. 23 spisu vzal soud za prokázané, že žalovaná splatila celkem 9 680 Kč.6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 4. 2021 vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele společnost , Anonymizováno, vycházela z údaje o příjmu žalované ve výši 19 800 Kč měsíčně a výdajích ve výši 9 000 Kč měsíčně.K oběma nárokům7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 vzal soud za prokázané, že společnost P a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně obou sporných pohledávek za žalovanou.8. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.13. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalované peněžní prostředky na základě smluv o spotřebitelském úvěru, které jsou neplatné, neboť před uzavřením smluv řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, když jediným podkladovým materiálem, který byl soudu předložen, je jen mzdový výměr ze dne 17. 8. 2020, který byl v době uzavření obou smluv zastaralý. Tvrzení žalobkyně, že podkladové materiály měla společnost P v době uzavření smluv, ale nebyly dochovány, soud neuvěřil; takový postup by byl porušením povinnosti uchovávání dokumentů a záznamů a vedl by rovněž k závěru o neplatnosti smluv.16. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla sporné pohledávky postoupením; vůči žalované se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.17. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby vrátila žalobkyni částku 47 300,30 Kč, která je jen rozdílem mezi poskytnutými jistinami spotřebitelských úvěrů v celkové výši 70 000 Kč (výpočet: 50 000 Kč + 20 000 Kč) a částečnými úhradami v celkové výši 22 699,70 Kč (výpočet: 13 019,70 Kč + 9 680 Kč), v době přiměřené jejím možnostem, pod ztrátou výhody splátek, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.18. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.