6 C 108/2024-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 4. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 953 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, Smlouvou ze dne 8. 11. 2021 č. , hodnota, byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 51 953 Kč (úvěr 30 000 Kč, souhrnný poplatek 21 953 Kč) v 15 měsíčních splátkách po 3 464 Kč. Žalovaný uhradil částku 7 000 Kč, žalobkyně požaduje zaplacení částky 44 953 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 25 269,86 Kč a dlužné poplatky ve výši 19 683,14 Kč. Dále žalobkyně požaduje zkapitalizované úroky ve výši 3 493,22 Kč (jedná se o 22,02% roční úrok z jistiny 25 269,86 Kč od 14. 2. 2023 do 27. 9. 2023), zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vevýši 4 899,19 Kč (jedná se o 11,75% roční úrok z prodlení z jistiny 25 269,86 Kč od 11. 2. 2022 do 27. 9. 2023), běžící 22,02% úrok z jistiny 25 269,86 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a běžící 11,75% roční zákonný úrok z prodlení z částky 25 269,86 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni, a to s účinností od 27. 9. 2023.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci k nařízení jednání lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 11. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 21 953 Kč tvořený úrokem ve výši 20 453 Kč a poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 51 953 Kč, to vše v 15 měsíčních splátkách po 3 464 Kč. Úroková sazba činila 88%, žalobkyně požaduje od splatnosti pouze úrok ve výši 22,02% ročně.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023.5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 56 687,74 Kč nejpozději k 1. 3. 2024.6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že vyšla z údajů poskytnutých žalovaným v zákaznické kartě. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá děti, má základní vzdělání, pracuje na plný úvazek v , právnická osoba, s příjmem 14 500 Kč měsíčně, měsíční výdaje odhadl na 3 000 Kč.7. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ (ve znění platném v době uzavření smluv o úvěru) může námitku neplatnosti spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy a mělo by se jednat o tzv. relativní neplatnost. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. I přes shora uvedené je třeba vyložit otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období do 28. 5. 2022 (tedy do období, za jehož právní úpravy smluvní vztahy vznikly) jako absolutní neplatnost. Je tomu tak proto, že v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 na základě eurokonformního výkladu citované zákonné úpravy v § 86 a 87 odst. 1 ZSÚ bylo povinností okresního soudu, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud podle tehdejší úpravy v § 87 odst. 1 ZSÚ byla obsažena jeho věta druhá, tak tuto formulaci věty druhé je třeba vyložit tak, že pouze výslovně stanoví právo (možnost) spotřebitele uplatnit uvedenou námitku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí době, čímž ale nijak nevylučuje shora dovozený eurokonformní výklad, podle něhož je i přes toto subjektivní právo (možnost) spotřebitele (dána) také úřední povinnost soudu i bez návrhu zkoumat, zda ke splnění uvedené předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru náležitě došlo.10. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně nepředložila žádné listiny, které by potvrzovaly údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, nepředložila výplatní pásky ani výpisy z účtu, ze kterých by byly zřejmé příjmy i výdaje žalovaného. Vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným, které nijak nezkontrolovala. Za této situace nedostála právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti přezkoumat úvěruschopnost žalovaného a soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.12. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na současnou žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek a že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, na které žalovaný uhradil 7 000 Kč. Dlužná částka tak představuje 23 000 Kč, kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud stanovil žalovanému povinnost dlužnou částku 23 000 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 11. 2021 zaplatit v pravidelných splátkách po 2 000 Kč měsíčně s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku. Splátka ve výši 2 000 Kč měsíčně by měla být v majetkových možnostech a schopnostech žalovaného, žalovaný se k žalobě ani ke svým poměrům vůbec nevyjádřil. Soud současně vyslovil ztrátu výhody splátek, což znamená, že nezaplatí-li žalovaný jednu splátku řádně a včas, může se žalobkyně domáhat zaplacení celé zbylé dlužné částky. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí.14. Pro zbylé požadované částky byla žaloba zamítnuta.15. Úspěch žalobkyně v řízení je téměř totožný s jejím neúspěchem. Za této situace soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.16. Žalobkyně neměla ve věci převážný úspěch a právo na náhradu nákladů řízení by náleželo žalované. Z obsahu spisu se podává, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.17. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 799 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalovan