6 C 171/2023-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 17 709,40 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 5. 2021 č. , tel. číslo, byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 20 477 Kč (zápůjčka 10 000 Kč, souhrnný poplatek 8 917 Kč, pojištění 1 560) v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Žalovaná uhradila celkem 1 200 Kč. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 14. 12. 2022 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 9 600 Kč, dlužných poplatků ve výši 8 109,40 Kč, zkapitalizovaného úroku ve výši 975,74 Kč, dále zkapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 915,73 Kč, úroku ve výši 18,48% ročně z jistiny 9 600 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a 8,50% úroku z prodlení z jistiny 9 600 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č, tel. číslo, ze dne 31. 5. 2021 soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a vedle něj zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 917 tvořený úrokem ve výši 5 101 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a doplňkovými službami komfortního splácení ve výši 2 316 Kč. Dále se žalovaná zavázal k placení pojištění ve výši 1 560 Kč. Celkem tedy měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 20 477 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Úroková sazba po dobu trvání smlouvy byla stanovena na 88%. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovanou bylo uhrazeno 1 200 Kč.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2022.5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 20 816,77 Kč nejpozději do 16. 6 2023.6. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).7. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 577 o. z. platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).11. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.12. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalované. U úvěru ve výši 10 000 Kč se soud domnívá, že tuto výši je schopna splatit jakákoliv fyzická osoba. Soud dále přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.13. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 89,17% zápůjčky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN.14. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Soud považuje výši požadovaných poplatků za rozpornou s dobrými mravy. Jako odpovídající výše poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru včetně úroku se soudu jeví částka maximálně ve výši 1/3 poskytnuté zápůjčky, tedy ve výši 3 400 Kč, která v sobě zahrnuje jak úrok, tak i náklady za poskytnutí úvěru a za administrativní činnost.15. Žalovanou bylo uhrazeno celkem 1 200 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku 3 400 Kč, jak je uvedeno výše, tak žalované zbývá k úhradě částka 12 200 Kč (10 000 Kč + 3 400 Kč – 1 200 Kč zaplacených žalovanou). , adresa, 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části požadovaného souhrnného poplatku však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (8 917 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 89% úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje částku 3 400 Kč, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Žalovaná by měla zaplatit i pojistné ve výši 1 560 Kč, tedy celkový její dluh představuje 13 760 Kč.16. Žalované tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 5 101 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného na další straně smlouvy činit 88 % ročně. Takto vysoký úrok soud považuje za rozporný s dobrými mravy. I kdyby měl být přisouzen úrok ve výši 18,48% ročně, jak tvrdí žalobkyně v žalobě, tak smlouva připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovanou jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byla na základě předmětné smlouvy povinna uhradit úrok v absolutní částce, kterou soud stanovil na 3 400 Kč včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku ve výši 18,48% ročně z jistiny 9 600 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení tedy nemůže být oprávněný.17. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Soud zavázal žalovanou