7 C 109/2024-50 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 90 223,72 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřeném mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , jméno právnické osoby, a žalovaným dne 8. 9. 2023, kterým uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr, který dle žaloby žalovaný čerpal v konečné výši 90 223,72 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 8. 5. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponecháno 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB s tím, že na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo žádosti o úvěr vyhověno. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Původní věřitel idenfitikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný byl dle žaloby prokazatelně upomínán k úhradě dluhu a následně i předžalobní upomínkou ze dne 22. 6. 2024. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí 90 223,72 Kč nejpozději splatných 8. 5. 2024. Žalobkyně doložila k žalobě pouze poslední splatnou fakturu, a to z důvodu jejich velkého počtu, které byly žalovanému zaslány s tím, že tyto faktury je žalobkyně schopna případně doložit. Dále žalobkyně uvedla, že pokud byl soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 30. 8. 2024 pod čj. 7 C 109/2024-33, aby svá tvrzení obsažená v žalobě doplnila o tvrzení o tom, jak byla zkoumána právní předchůdkyní žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, dále aby doložila k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti doklady a dále aby doložila, v jaké výši žalovaný úvěr čerpal, kolik na tento uhradil a z čeho se skládá částka 90 223,72 Kč označená v žalobě jako konečná výše úvěru. Žalobkyně byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř., že nebude-li tvrzení žalobkyně řádně doplněno a následně prokázáno, může to mít za následek do, že smlouva o úvěru bude posouzena jako neplatná. Uvedená výzva byla právnímu zástupci žalobkyně doručena dne 13. 9. 2024.3. Okresní soud ve Svitavách nařídil ve věci jednání na den 29. 10. 2024 ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, doklady vyžádané dle předchozího odstavce tohoto odůvodnění nedoložila. Soud proto jednání odročil za účelem opětovného předvolání účastníků a opětovné výzvy žalobkyně k doložení důkazů.4. Usnesením ze dne 29. 10. 2024 pod čj. 7 C 109/2024-45 soud opakovaně vyzval žalobkyni k doložení důkazů prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Dále soud opakovaně žalobkyni vyzval k tomu, aby soudu doložila, v jaké výši žalovaný úvěr čerpal, kolik na tento úvěr uhradil a z čeho se skládá žalovaná částka 90 223,72 Kč. Žalobkyně byla opakovaně upozorněna na to, že bez sdělení žádaných skutečností a doložení důkazů by nebylo možné žalobě vyhovět. Opakovaně byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. Citované usnesení bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 1. 11. 2024.5. K soudem nařízenému jednání dne 28. 11. 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání opakovaně omluvila, žalobu nijak ani přes opakovanou výzvu nedoplnila.6. Z předložené úvěrové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , jméno právnické osoby, a žalovaným dne 8. 9. 2023 soud zjistil, že dle uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr. Maximální úvěrový limit byl sjednán ve výši 50 000 Kč, částka prvního čerpání úvěru byla sjednána ve výši 23 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 299,98 %. Celková splatná částka byla sjednána ve výši 89 798,69 Kč. Ke smlouvě o úvěru byly předloženy Standardní informace o spotřebitelském úvěru.7. Z dokladu označeného platební informace soud zjistil, že u žalovaného právní předchůdce žalobkyně evidoval pohledávku pod variabilním symbolem , var. symbol, s aktuální povinnou celkovou částkou k úhradě k datu splatnosti 41 873,73 Kč, aktuální celkovou dlužnou částku k datu splatnosti 89 973,72 Kč, k datu 11. 1. 2024 zůstatek po poslední platbě byl evidován ve výši 57 578,11 Kč, úroky k datu 8. 5. 2024 za období čerpání ve výši 23 382,61 Kč, neuhrazená částka z minulého období 30 177,15 Kč, aktuální povinná minimální měsíční splátka k datu splatnosti byla vedena ve výši 11 696,58 Kč, datum splatnosti 8. 5. 2024.8. Z dodatku číslo 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi společností , jméno právnické osoby, . a žalobkyní, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 22. 6. 2024 a z přílohy k postoupní pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na současnou žalobkyni.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky, vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 108 518,72 Kč, a to do tří dnů s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 22. 6. 2024.10. Soud vyžádal zprávu od , právnická osoba, ., která dne 13. 9. 2024 sdělila, že žalovaný byl vlastníkem účtu číslo , č. účtu, , na který byla dne 8. 9. 2023 připsána platba ve výši 23 000 Kč z účtu společnosti , jméno právnické osoby, pod variabilním symbolem , var. symbol, .11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své p