9 C 304/2024-49 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 12. 7. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení příslušenství pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru Flexikredit, která byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, v jehož rámci mohl prostřednictvím přečerpání zůstatku na svém bankovním účtu čerpat úvěr. Ve smlouvě se pak zavázal za to právnímu předchůdci žalobkyně hradit úrok ve výši 29 % ročně. Žalovaný však porušil dojednané podmínky úvěru, když překročil povolený úvěrový limit, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek na účtu. To vedlo následně k tomu, že právní předchůdce žalobkyně k datu 13. 7. 2021 celý dluh žalovaného z předmětného úvěru zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 27 217,80 Kč. Tuto částku však žalovaný řádně a včas neuhradil, proto se dlužná jistina nadále úročila úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 29 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku vzniklou z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy postoupil s účinností k datu 22. 3. 2023 na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 21 765,46 Kč, jehož výše měla odpovídat smluvní úrokové sazbě ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 25 417,80 Kč za období od 14. 7. 2021 (den následující po zesplatnění úvěru) do 10. 6. 2024 (dem vyhotovení předžalobní výzvy), běžícího smluvního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 25 417,80 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 395,25 Kč, jehož výše měla odpovídat zákonné sazbě úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné částky ve výši 1 800 Kč za období od 24. 11. 2021 do 10. 6. 2024, a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 800 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, žalovaný se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud jeho souhlas tudíž ve smyslu shora citovaného ustanovení předpokládal.4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 23. 2. 2009 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal zřídit a vést pro žalovaného běžný účet a poskytovat mu na něm bankovní produkty a služby.5. Z dispozic ke shora uvedené smlouvě o bankovních produktech a službách z 2. 9. 2020 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému na jeho běžném účtu č. , č. účtu, čerpat kontokorentní úvěr do výše úvěrového rámce, který činil 20 000 Kč. Sjednaná úroková sazba činila k datu vytištění dispozic 24 % ročně, úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku pak 29 % ročně.6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 8. 3. 2021 právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka ve výši 25 417,80 Kč, která byla připsána na shora uvedený účet.7. Z dopisu z 15. 7. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání ze strany žalovaného prohlašuje k datu 13. 7. 2021 za jednorázově splatný jeho shora uvedený úvěr, a vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 27 217,80 Kč ve lhůtě do 29. 7. 2021.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne 20. 3. 2023, jakož i z přílohy č. 1 k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, z dohody o výši úplaty za postoupené pohledávky z 20. 3. 2023 a z potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení pohledávek z 22. 3. 2023, bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla k datu 22. 3. 2023 postoupena na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky z 30. 3. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že došlo k postoupení žalované pohledávky, a vyzval ho, aby dluh napříště plnil ve prospěch žalobkyně.10. Z předžalobní výzvy z 10. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě žalovaného příslušenství pohledávky v dodatečně poskytnuté lhůtě s upozorněním, že pokud neuhradí svůj dluh dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.11. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 23. 2. 2009 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně mimo jiné zřídil a vedl žalovanému běžný bankovní účet č. , č. účtu, . Na základě smlouvy uzavřené dne 2. 9. 2020 následně umožnil na tomto účtu žalovanému čerpat kontokorentní úvěr až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč při sjednané úrokové sazbě 24 % ročně. Pro případ, že se žalovaný dostane do nepovoleného debetního zůstatku na svém účtu, byl sjednán úrok ve výši 29 % ročně. Dne 8. 3. 2021 žalovaný vyčerpal prostřednictvím kontokorentu částku 25 417,80 Kč. Dopisem z 15. 7. 2021 právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že k datu 13. 7. 2021 zesplatnil jeho dluh ze shora uvedené úvěrové smlouvy v důsledku opakovaného porušování smluvních povinností ze strany žalovaného, a vyzval též žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 27 217,80 Kč. Pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy následně s účinností k datu 22. 3. 2023 postoupil žalobkyni, která vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu opětovně prostřednictvím předžalobní výzvy jejího zástupce z 10. 6. 2024.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „ZSÚ“), tedy v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy.13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.17. Podle § 122 odst. 4 ZSÚ u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.18. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se s účinností k 22. 3. 2023 stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z této smlouvy prokazatelně splnil, neboť žalovanému umožnil čerpat peněžní prostředky formou přečerpání zůstatku na jeho běžném účtu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a současně zaplatit sjednaný úrok, respektive splnit i další smluvní povinnosti. Žalovaný v řízení nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že z jeho strany došlo k porušení smluvních podmínek, pročež lze považovat za oprávněný krok právního předchůdce žalobkyně, který celý dluh žalovaného z předmětného úvěru k datu 13. 7. 2021 jednorázově zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě.19. Žalobou byl uplatněn nárok nikoliv na zaplacení dlužné jistiny úvěru, ale pouze na zaplacení příslušenství v podobě smluvního úroku z úvěru (v sazbě 29