10 C 16/2025-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že dne 28. 5. 2024 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovanou v postavení vydlužitele a žalobkyní, v postavení zapůjčitele, na základě které, byl žalované poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila v souladu se Smlouvou 5 000 Kč a na základě dodatku ke smlouvě o navýšení úvěrového limitu ze dne 28. 5. 2024 byla navýšena na částku 7 000 Kč. K opakovanému čerpání úvěru žalovanou docházelo postupně dne 20. 6. 2024. K uzavření smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že nabídka na uzavření smlouvy učiněná žalovanou vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky, byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované schválena a potvrzena žalobkyní formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl také unikátní číselný kód, po jehož zadání žalovanou do systému žalobkyně byly žalované finanční prostředky převedeny na její bankovní účet. Úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, která poskytuje aktuální a přesné informace o finanční situaci klientů žalobkyně. Žalované bylo předloženo potvrzení, jímž souhlasil s poskytnutím dat třetí straně a žalobkyně tak před poskytnutím úvěru získala přístup k transakční historii, informacím o účtu, příjmech a výdajích a dalším informacím o finanční situaci žalované. Po vyhodnocení dat byly zjištěny příjmy žalované ve výši 17 500 Kč a výdaje ve výši 10 000 Kč. Další informace potřebné k vyhodnocení úvěruschopnosti žalované byly systémem žalobkyně automaticky ověřovány před poskytnutím úvěru v dostupných databázích CRIF (NRKI, BRKI, REPI), bankovní a nebankovní registr klientských informací, databáze mikropůjček, SOLUS – informace z negativního SOLUSu, TELCO SCORE – score klienta, generované operátory, CEE – centrální evidence exekucí - Insolvenční rejstřík - databáze neplatných OP. Žalobkyně poskytuje klientům (úvěrovaným) vždy maximálně takovou částku úvěru, která odpovídá schopnosti daného klienta splácet úvěr. V rámci interního tzv. scoringu dosáhla žádost žalované vysokého scóre, které vypovídalo o nízké pravděpodobnosti, že by úvěr nebyl žalovanou řádně splácen. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaná nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěr neuhradila ničeho, došlo dne 30. 8. 2024 k zesplatnění úvěru. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, je právem žalobkyně požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády České republiky č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalobkyně tak dále požaduje uhrazení úroku z prodlení z dlužné částky, a to od okamžiku splatnosti této částky do zaplacení. S odkazem na ustanovení čl. VI. smlouvy má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z aktuální výše dlužné částky. Smluvní pokuta od 31. 8. 2024 do 5. 2. 2025 ve výši 0,10 % denně z částky 7 000 Kč činí celkem 1 113 Kč. Žalobkyně dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to ve výši vyplývající ze sazebníku poplatků, který je dle článku I. Smlouvy nedílnou součástí Smlouvy. Dle sazebníku poplatků pak platí, že náklady na vymáhání odpovídají částce 150 Kč při třech dnech po splatnosti, 500 Kč při sedmi dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítají. Vzhledem k tomu, že žalovaná je po splatnosti více než 222 dnů, náklady na vymáhání tak činí 1 450 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.5. Dne 28. 5. 2024 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovanou v postavení vydlužitele a žalobkyní, v postavení zapůjčitele, na základě které, byl žalované poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila v souladu se Smlouvou 5 000 Kč a na základě dodatku ke smlouvě o navýšení úvěrového limitu ze dne 28. 5. 2024 byla navýšena na částku 7 000 Kč. K opakovanému čerpání úvěru žalovanou docházelo postupně dne 20. 6. 2024. K uzavření smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku. Dle ustanovení čl. VI. smlouvy má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z aktuální výše dlužné částky v případě prodlení žalované a rovněž má právo požadovat náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to ve výši vyplývající ze sazebníku poplatků, který je dle článku I. Smlouvy nedílnou součástí Smlouvy. Dle sazebníku poplatků pak platí, že náklady na vymáhání odpovídají částce 150 Kč při třech dnech po splatnosti, 500 Kč při sedmi dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítají. Žalovaná na dluh nic nezaplatila.6. Žalobkyně však dle názoru soudu dostatečně pečlivě neprověřila tzv. úvěruschopnost žalované, kdy není zřejmé z čeho zjistila její příjem 17 500 Kč a výdaje 10 000 Kč. Z předloženého výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaná dostávala částky okolo 10 000 Kč od úřadu práce, což by svědčilo spíše o tom, že byla buď nezaměstnaná nebo odkázaná na sociální dávky. Pokud jde o její výdaje, není z výpisu účtu zřejmé, jaké tyto výdaje jsou, respektive není zřejmé, co částky na účtu uvedené, které byly ve značném „pohybu“ znamenají. Naopak se na účtu objevují částky od úvěrových společností (např. CFIG).7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).8. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).9. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském.10. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby vrátila žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 7 000 Kč, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.11. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142