11 C 45/2025-88 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 9. 1. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 45 150,25 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , hodnota, uzavřené dne 19. 9. 2023 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , PSČ , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy mohla žalovaná provádět hotovostní i bezhotovostní transakce s možností čerpání peněžních prostředků až do částky 50 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 14,75 % ročně z čerpané částky. Žalovaná se zavázala splácet právní předchůdkyni žalobkyně zapůjčené peněžní prostředky v měsíčních splátkách ve výši 3,2 % z aktuálně dlužné částky, nejméně však 200 Kč. Žalovaná peněžní prostředky čerpala prostřednictvím poskytnuté kreditní katry a byla povinna nepřekročit úvěrový limit a pravidelně úvěr splácet. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a porušila tak sjednaná smluvní ujednání, a proto byla smlouva ke dni 23. 4. 2024 zesplatněna. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2024 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 39 688,74 Kč, dlužného poplatku ve výši 5 461,51 Kč, dlužného úroku splatného ke dni 23. 4. 2023 ve výši 938 ,74 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 24. 4. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 150,25 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 28. 1. 2025 č. j. 11 C 45/2025-42, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 21. 3. 2025 sdělila, že úvěruschopnost byla posuzována dle informací poskytnutých žalovanou a nahlédnutím do veřejných registrů, což vyplývá z protokolu o ověření úvěruschopnosti. Dále kontrolovala příjem dle příjmů na běžném účtu žalované, kdy příjem byl zjištěn na částku 29 950 Kč. Rovněž odkázala na rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 231/2020 ze dne 31. 7. 2020 a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 sp. zn. 12 Co 367/2020.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. K projednání věci soud nařídil na den 24. 6. 2025 jednání, k němuž se žalovaná nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno dne 15. 5. 2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez přítomnosti žalované.7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.8. Z návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , hodnota, , soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně nabídla žalované uzavření smlouvy o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 50 000 Kč, výší povinné splátky 3,2 % měsíčně z celkové dlužné částky, nejméně však 200 Kč. Dne 12. 9. 2023 žalovaná návrh smlouvy elektronicky podepsala.9. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 13. 9. 2023 soud zjistil, že tímto dopisem byl akceptován návrh na uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty a kreditní karta byla žalované zaslána.10. Ze všeobecných obchodních podmínek, obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditní karty a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby soud zjistil podmínky pro vydání kreditní karty, její užívání a platby za poskytované služby.11. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zjišťovala dluhy žalované, nahlížela do systémů BRKI, NRKI a SOLUS, insolvenčního rejstříku a databáze neplatných dokladů. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela z deklarovaného příjmu 29 950 Kč a úvěr schválila.12. Ze souhrnu žádosti o kreditní kartu ze dne 12. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaná při posuzování úvěruschopnosti uvedla, že její příjmy činí 29 950 Kč a její výdaje 450 Kč a její výše jiných kontokorentů nebo karet činí 31 000 Kč.13. Z výpisů z kartového účtu, k němuž byla zřízena kreditní karta, a souhrnného výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že v období od 21. 8. 2023 do 19. 4. 2024 žalovaná vyčerpala na úvěru částku 46 088,99 Kč.14. Z listiny označené jako okamžitá splatnost kreditní karty ze dne 25. 4. 2024 soud zjistil, že tímto dopisem zaslaným žalované téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila závazky z úvěrové smlouvy za okamžitě splatné a žalovanou vyzvala k zaplacení částky 46 088,99 Kč.15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2024 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. , hodnota, této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou.16. Z listiny označené jako vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení její pohledávky za společností , právnická osoba, . na žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že vyrozumění bylo žalované odesláno téhož dne.17. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 53 979,63 Kč. Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 9. 12. 2024.18. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 13. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru s možností čerpání úvěru prostřednictvím kreditní karty, na jejímž základě byly žalované zapůjčeny v období od září 2023 do dubna 2024 finanční prostředky v celkové výši 46 088,99 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že zapůjčené prostředky bude splácet dle výše dluhu v minimální částce 3,2 % z dlužné částky. Žalovaná v rozporu se smlouvou poskytnutý úvěr nesplácela, proto dne 25. 4. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu zesplatnila. Dne 30. 9. 2024 společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.26. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě