11 C 65/2025-30 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 25. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 960 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č., hodnota, -, Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 20. 1. 2022. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru na částku 20 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal mimo vrácení zapůjčené částky zaplatit žalobkyni i souhrnný poplatek 16 360 Kč, to vše v opakujících se týdenních splátkách ve výši 606 Kč. Poplatek sestává z odměny obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, z nákladů na jízdy s tím spojené, z administrativního zpracování úvěru, ze zavedení do systému účtování, z tisku a zhotovení potřebných dokumentů a dalších. Nejedná se však o sjednaný úroky úvěru, nýbrž o poplatky za zpracování a vedení úvěru. Stran ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato byla řádně posouzena kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou zaměstnání, platební historií žalovaného u žalobkyně, čestným prohlášením žalovaného, vlastních odborných vědomostí obchodního zástupce žalobce a kontrolou předložených dokumentů. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 19 400 Kč, nicméně úvěr splácel nepravidelně, a z tohoto důvodu žalobkyně úvěr ke dni 16. 3. 2023 zesplatnila. Dlužná částka sestává z 83,47 % z nesplacené jistiny a z 16,53 % z úroku za poskytnutí úvěru. Kromě dlužné částky žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 17. 3. 2023 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 4. 2. 2025 č. j. 11 C 65/2025-17, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 20. 2. 2025 zopakovala skutečnosti již uvedené v žalobě a dále soudu předložila 2 kopie výplatních pásek žalovaného.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 20. 1. 2022 mezi žalobkyní coby úvěrující a žalovaným coby úvěrovaným, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem 3 960 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 6 400 Kč, a to v 60 týdenních splátkách v hotovosti ve výši 606 Kč s úhradou první splátky dne 27. 1. 2022.8. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný si zapůjčil uzavřením smlouvy o úvěru od žalobkyně 20 000 Kč a zavázal se vrátit jí částku 36 630 Kč v 60 týdenních splátkách po 606 Kč.9. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že v této žalovaný vyplnil své osobní údaje a dále uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako operátor u společnosti P-D Refractories CZ a.s. s měsíčním výdělkem 29 086 Kč. Své měsíční výdaje pak vyčíslil na částku 9 232 Kč.10. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2021 soud zjistil, že v tomto měsíci činil čistý příjem žalovaného 34 570 Kč a byly z něj provedeny srážky ve výši 18 906 Kč.11. Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2021 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 25 647 Kč.12. Z listiny označené jako informace o smlouvě: 13-434155 soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 19 400 Kč.13. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně k témuž dni zesplatnila celý úvěr a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky 19 400 Kč.14. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 20. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně zapůjčila žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí částku 16 360 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to v pravidelných splátkách. Dopisem ze dne 17. 7. 2024 žalobkyně jednorázově zesplatnila poskytnutý úvěr a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 19 400 Kč.15. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.18. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho