11 C 69/2025-134 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 774,60 EUR s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru uzavřené mezi účastníky dne 17. 6. 2021. Žalovaný již dříve se žalobkyní uzavřel smlouvu o poskytování bankovních služeb a smlouvu o běžném účtu, smlouva o kontokorentním úvěru tak byla vedlejším produktem poskytovaných bankovních služeb. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 2 000 EUR. Žalovaný se smlouvou zavázal mimo splácení poskytnutých finančních prostředků splácet i sjednané úroky ve výši 15,5 % ročně z poskytnuté částky. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato byla posouzena dle tvrzení o čistém měsíčním příjmu žalovaného, jenž činil 60 000 Kč ze zaměstnání a 6 500 Kč představující rentu, a ověřením osoby žalovaného v databází BRKI. Nahlédnutím do výpisů bankovního účtu žalovaného vypočetla žalobkyně jeho výdaje na částku 9 571 Kč, tudíž shledala, že zde byla rezerva ke splácení úvěru ve výši 51 016 Kč, kterou žalobkyně vyhodnotila jako dostatečnou. Ke dni 31. 3. 2022 evidovala žalobkyně na poskytnutém úvěru dluh ve výši 2 103,25 EUR, přičemž na kontokorentním účtu byly do daného data učiněny debetní transakce ve výši 16 356,03 EUR a uhrazeno bylo 14 405,71 , právnická osoba, tohoto důvodu dopisem ze dne 5. 12. 2022 žalobkyně smlouvu ke dni 15. 2. 2023 vypověděla a žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Mimo žalované částky se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky od 1. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky od 1. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K projednání věci soud nařídil na den 27. 6. 2025 jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno dne 12. 6. 2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez přítomnosti žalovaného.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o běžném účtu ze dne 6. 8. 2016 soud zjistil, že na základě této smlouvy byl žalovanému u žalobkyně zřízen běžný účet.6. Z předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty informace o obsahu úvěrové smlouvy před jejím podpisem.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 17. 6. 2021 soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k jeho běžnému účtu kontokorentní úvěr v podobě debetního zůstatku ve výši 2 000 EUR s možností přečerpání zůstatku na běžném účtu až do sjednaného úvěrového rámce a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s jeho příslušenstvím. Úrok z úvěru byl sjednán na částku 15,5 % ročně.8. Ze žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 8. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím internetového bankovnictví vedeného u žalobkyně požádal o zřízení kontokorentního úvěru. V žádosti uvedl, že jeho čistá mzda činí 60 000 Kč a pobírá důchod nebo rentu ve výši 6 500 Kč.9. Z přehledu pohybů na účtu za období od 9. 12. 2020 do 8. 6. 2021, listiny označené jako identifikace žadatele, výpisu z BRKI a karty klienta soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž zkoumala i historii finančních transakcí na bankovním účtu žalovaného. Dále soud zjistil, že žalovanému na tento účet byla připisována měsíční mzda pohybující se od 1 855,29 EUR do 2 569,03 EUR a výdaje žalovaného nedosahovaly jeho příjmů.10. Z výpisů z účtu žalovaného za období od června 2021 do března 2022 soud zjistil, že v tomto období žalovaný postupně vyčerpal kontokorentní úvěr až do částky 2 103,25 EUR.11. Z výpověď z úvěrové smlouvy a výzvy k úhradě dluhu soud zjistil, že dne 5. 12. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 15. 2. 2023 vypovídá smlouvu o kontokorentním úvěru a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 2 370,73 , právnická osoba, dodejky soud dále zjistil, že žalovanému byla výpověď doručována dne 8. 12. 2022.12. Z přehledu úroků z úvěru na úvěrovém účtu, přehledu úroků z prodlení na úvěrovém účtu, přehledu poplatků na úvěrovém účtu, přehledu debetních transakcí na úvěrovém, přehledu splácení na úvěrovém účtu, přehledu pohybů se zůstatky a výpočtové tabulky soud zjistil, že žalovaný vyčerpal na daném úvěru v období od 20. 6. 2021 do 8. 12. 2021 částku celkem 16 356,03 EUR a splatil 14 405,71 EUR.13. Z výzvy k plnění ze dne 17. 3. 2023 soud zjistil, že touto výzvou vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. k zaplacení částky 1 7693,73 , právnická osoba, přiložené dodejky soud zjistil, že v tentýž den byla výzva žalovanému odeslána.14. Z ostatních provedených důkazů, tj. z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb, obchodních podmínek k rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb, obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, obchodních podmínek k rámcové smlouvě, protokolu o nastavení autorizace elektronických pokynů, sazebníku pro kontokorentní úvěry a ceníku finančních operací a služeb, nezjistil soud žádné pro rozhodnutí ve věci jakkoliv relevantní skutečnosti.15. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 8. 2016 uzavřena smlouva, na jejímž základě si žalovaný u žalobkyně zřídil běžný účet. Dne 17. 6. 2021 účastníci uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě bylo žalovanému umožněno na běžném účtu přečerpat své finanční prostředky až do částky 2 000 EUR. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem z úvěru ve výši 15,5 % ročně. V období od 20. 6. 2021 do 8. 12. 2021 žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 16 356,03 EUR a v tomtéž období splatil 14 405,71 EUR. Dopisem z 5. 12. 2022 žalobkyně žalovanému oznámila, že v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru činí dluh z předmětné úvěrové smlouvy jednorázově splatným k datu 15. 2. 2023.16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen ZSÚ).17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Soud předně konstatuje, že v nyní projednávané věci bylo povinností žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Této povinnosti žalobkyně dostála v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 ZSÚ, když řádně zjistila a posoudila příjmovou i výdajovou stránku žalovaného, kdy především nahlédnutím do historie transakcí na bankovním účtu žalovaného zjistila, že žalovaný je způsobilý poskytnutý úvěr splácet. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky formou přečerpání zůstatku na jeho běžném bankovním účtu. Žalovaný však své smluvní povinnosti spočívající v řádné úhradě dohodnutých splátek úvěru neplnil. Žalovaný nevyvrátil, že by v průběhu trvání smlouvy žalobkyni řádně platil sjednané splátky. Bylo přitom na něm, aby v případě, že již žalobkyni svůj dluh uhradil zcela či alespoň částečně, takovou skutečnost tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinným a na podanou žalobu nijak nereagoval. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný skutečně žalobkyni dluží žalovanou částku, a žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl. Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a její výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.22. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto jí soud přiznal podle § 142 od