17 C 261/2024-64 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 6. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení 14 991 Kč se zákonným úrokem z prodlení za období od 1. 6. 2024 do 18. 6. 2024 v kapitalizované výši 109,05 Kč a dále z částky 14 991 Kč, která se stala splatnou dne 3. 5. 2024, od 19. 6. 2024 do zaplacení z úvěrové smlouvy ze dne 28. 12. 2023, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z úvěrové smlouvy ze dne 28. 12. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem 13 760 Kč, ve 24 měsíčních splátkách v různé výši od 1 094 Kč do 557 Kč. Z opisu výpisu proplacení smlouvy vzal soud za prokázané, že žalobkyně převedla částku 10 000 Kč na účet žalované platbou ze dne 28. 12. 2023. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vzal soud za prokázané, že žalovaná nesplatila žalobkyni ničeho.4. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údaje o příjmu žalované ve výši 49 000 Kč měsíčně a výdajích ve výši 28 794,57 Kč měsíčně, z toho životní minimum ve výši 13 620 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem ve výši 13 980,57 Kč měsíčně a splátky schváleného úvěru ve výši 1 094 Kč měsíčně. Z úvěrové zprávy vzal soud za prokázané, že žalovaná dlužila na- osobní úvěr ze dne 22. 6. 2023 celkem 83 312 Kč, měsíční splátka ve výši 1 996 Kč,- osobní úvěr ze dne 8. 11. 2023 celkem 172 848 Kč, měsíční splátka ve výši 3 601 Kč,- osobní úvěr ze dne 20. 11. 2023 celkem 30 627 Kč, měsíční splátka ve výši 30 627 Kč,- osobní úvěr ze dne 19. 1. 2022 celkem 134 946 Kč, měsíční splátka ve výši 1 824 Kč,- osobní úvěr ze dne 29. 6. 2022 celkem 76 778 Kč, měsíční splátka ve výši 1 396 Kč,- osobní úvěr ze dne 3. 9. 2022 celkem 39 638 Kč, měsíční splátka ve výši 683 Kč,- kreditní kartu ze dne 22. 10. 2019 celkem 12 447 Kč bez uvedení měsíční splátky,- revolvingový úvěr ze dne 20. 11. 2023 celkem 13 060 Kč, výše měsíční splátky 3 422 Kč, a na- kreditní kartu ze dne 23. 10. 2023 celkem 20 000 Kč bez uvedení měsíční splátky.5. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 17. 5. 2024 včetně poštovního podacího archu vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.11. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, když k údaji o příjmech a výdajích žalované chybí podkladový materiál kromě úvěrové zprávy, která zachycuje jen část výdajů žalované; z částky životního minima při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet nelze, neboť o jeho individuálních poměrech nevypovídá ničeho, a prohlášení spotřebitele je při posouzení jeho úvěruschopnosti jen východiskem, které je dále potřeba ověřit. Z úvěrové zprávy navíc vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, neboť dlužila a splácela na řadu starších úvěrů.14. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 10 000 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěrů ve výši 10 000 Kč a plněním v nulové výši, se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve výši podle nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, od marného uplynutí doby přiměřené možnostem žalované, když při čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč muselo být v možnostech žalované vrátit jistinu úvěru v 11 měsíčních splátkách. Podle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) potom soud stanovil, že peněžité plnění se stane ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určil s ohledem na všechny okolnosti případu, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.15. Žalobkyně nárokovala celkem 16 191,69 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 1 091,64 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 10 160,37 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 160,37 Kč – tj. 62,8 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 25,6 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. 12. 2024, pro věc rozhodném, ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.]. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno v bodě III. výroku.