17 C 355/2024-59 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2024 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, . (dále jen „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 30 031,87 Kč s úrokem ve výši 29,79 % ročně z částky 19 410,14 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 592,93 Kč, která se stala splatnou dne 27. 8. 2023, od 7. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 2. 2023, na jejímž základě společnost P poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, ale žalovaný splatil pouze 3 876 Kč.2. Žalovaný ve vyjádření ze dne 20. 1. 2025 uvedl, že žádá o rozložení plnění do splátek.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 2. 2023 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 46 512 Kč, ve 36 splátkách ve výši 1 292 Kč měsíčně. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 20. 1. 2023 vzal soud za prokázané, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, převedla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 1. 2. 2023. Z výpisu (na č. l. 20 spisu) vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil celkem 3 876 Kč.4. Z hodnocení klienta ze dne 1. 2. 2023 vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, vycházela z údaje o příjmu žalovaného ve výši 26 000 Kč měsíčně a výdajích ve výši 10 660 Kč měsíčně. Z potvrzení o příchozích úhradách (na č. l. 50 a násl. spisu) vzal soud za prokázané, že příjem žalovaného odpovídal údaji, ze kterého vycházela , Anonymizováno, , Anonymizováno, .5. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 včetně přílohy č. 1 prohlášení – seznamu postoupených pohledávek z téhož dne vzal soud za prokázané, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k výdajům žalovaného si , Anonymizováno, , Anonymizováno, neobstarala žádný podkladový materiál (vycházela převážně ze statistických údajů, které o konkrétních poměrech žalovaného nevypovídají ničeho); jestliže není postaveno najisto, kolik činily měsíční výdaje žalovaného (např. výpisem z účtu za poslední 3 měsíce), tak nelze činit rozvahu, a tedy ani usuzovat na to, zda bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.13. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.14. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 16 124 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč a částečným plněním ve výši 3 876 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, pod ztrátou výhody splátek, jak je uvedeno v bodě I. výroku; soud dospěl k závěru, že bylo v možnostech žalovaného vrátit jistinu úvěru do 19 měsíců (při splátkách ve výši 1 089 Kč měsíčně), tj. do 15. 8. 2024, žalovaný je tedy v prodlení se splácením peněžitého dluhu a žalobkyni proto náleží i zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, od 16. 8. 2024 do zaplacení. Ve zbývající rozsahu potom soud žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.15. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (neboť jen jdoucí úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 8 570,45 Kč) a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.