17 C 356/2024-52 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2024 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 13 552,80 Kč s úrokem ve výši 18,47 % ročně z částky 5 899,05 Kč od 1. 3. 2024 do 29. 7. 2024 v kapitalizované výši 457,01 Kč a ve výši 18,47 % ročně z částky 5 899,05 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 899,05 Kč od 21. 12. 2022 do 29. 7. 2024 v kapitalizované výši 1 442,81 Kč a z částky 5 899,05 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 12. 2022, na jejímž základě společnost P poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 11. 2022 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému finanční hotovost ve výši ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti , Anonymizováno, celkem 16 897 Kč, v 65 splátkách ve výši 260 Kč týdně (poslední ve výši 257 Kč).4. Z tabulky umoření vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil společnosti , Anonymizováno, celkem 1 300 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 včetně přílohy č. , hodnota, a z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 30. 7. 2024 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným.6. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že po postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.12. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.13. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost P poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k tomuto posouzení chybí podkladový materiál; samotné prohlášení spotřebitele (na č. l. 12 a 13 spisu) takovým podkladovým materiálem není, a tvrzení žalobkyně, že listiny měla společnost P k dispozici v době uzavření smluv, ale tyto nebyly dochovány, soud neuvěřil (ostatně takový postup by byl porušením povinnosti uchovávání dokumentů a záznamů a vedl by rovněž k závěru o neplatnosti smlouvy).16. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.17. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 5 700 Kč, která je jen rozdílem mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěrů ve výši 7 000 Kč a částečným plněním v celkové výši 1 300 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, kterou s přihlédnutím ke všem okolnostem případu stanovil ke konci dne 30. 6. 2023 (kdyby žalovaný splácel alespoň 1 089 Kč měsíčně, splatil by částku 7 000 Kč do 7 měsíců od jejího poskytnutí), se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve výši podle nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, od jejího marného uplynutí, neboť žalovaný je v prodlení se splácením peněžitého dluhu (za období od 1. 7. 2023 do 29. 7. 2024 žalobkyně nárokovala zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši, následně jako jdoucí), jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.18. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.