17 C 360/2024-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2024 se žalobkyně jako právní nástupkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 14 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 496 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o úvěru, na jejímž základě společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč dne 21. 8. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 8. 2023 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti , Anonymizováno, celkem 14 496 Kč, do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru.4. Z potvrzení o provedení transakce (na č. l. 11 spisu) a ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 20. 1. 2025 vzal soud za prokázané, že dne 21. 8. 2023 společnost , Anonymizováno, poukázala částku 10 000 Kč na účet žalovaného.5. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný nesplatil společnosti , Anonymizováno, ničeho.6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 10. 2024 (včetně seznamu pohledávek na č. l. 14 spisu) a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 10. 2024 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně pohledávky za žalovaným.7. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný nesplatil žalobkyni ničeho.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 10. 2024 včetně podacího lístku (na č. l. 18 spisu) vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu.9. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.14. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.15. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost E poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál.18. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.19. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 10 000 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěrů ve výši 10 000 Kč a částečným plněním v nulové výši, v době přiměřené jeho možnostem, kterou s přihlédnutím ke všem okolnostem případu stanovil ke konci dne 30. 6. 2024 (neboť kdyby žalovaný splácel 1 089 Kč měsíčně, splatil by částku 10 000 Kč do 10 měsíců od jejího poskytnutí), se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve výši podle nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, a to ode dne následujícího po jejím uplynutí, neboť žalovaný je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.20. Žalobkyně nárokovala celkem 17 689,09 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 3 193,09 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 10 882,01 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 882,01 Kč – tj. 61,5 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 23 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. 12. 2024, pro věc rozhodném, ve výši 900 Kč (tj. 1 089 Kč vč. DPH) za 3 úkony právní služby a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč (tj. 363 Kč vč. DPH) za 3 úkony právní služby] {0,23 × (1 000 Kč + 1 452 Kč) = 563,96 Kč}. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.