17 C 362/2024-68 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 12. 2024 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 20 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 923 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 365,59 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 1. 2024 ve znění smlouvy o úvěru ze dne 18. 1. 2024, na jejímž základě společnost Z poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a zaplacení 3 380 Kč jako smluvní pokuty za porušení povinnosti podle této smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podáním doručeným soudu dne 17. 1. 2025 žalobkyně vzala žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 923 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 380 Kč, proto soud postupoval podle § 96 odst. 1 věty I a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) když řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno v bodě I. výroku.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 1. 2024 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 1 600 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 2 010 Kč, do 30 dnů; z dodatku č. , hodnota, ze dne 18. 1. 2024 vzal soud za prokázané, že výše úvěru byla navýšena na částku 20 000 Kč a že žalovaný se zavázal vrátit celkem 25 823 Kč (do 30 dnů od uzavření původní smlouvy, nikoli jejího dodatku).5. Z výpisu z běžného účtu vzal soud za prokázané, že za období od 15. 1. 2024 do 18. 1. 2024 žalobkyně převedla na účet žalovaného postupně částky 1 000 Kč, 400 Kč, 500 Kč, 500 Kč, 500 Kč, 500 Kč, 500 Kč, 500 Kč, 600 Kč, 700 Kč, 900 Kč, 1 000 Kč, 900 Kč, 900 Kč, 900 Kč, 1 100 Kč, 1 300 Kč, 1 400 Kč, 1 500 Kč, 1 600 Kč, 2 500 Kč, 300 Kč, tedy celkem 20 000 Kč (výpočet soudu).6. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný nesplatil společnosti , Anonymizováno, ničeho.7. Ze společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 8. 2024 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným.8. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný nesplatil žalobkyni ničeho.9. Z dopisu ze dne 19. 9. 2024 vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu.10. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného.17. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.18. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 20 000 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč a částečným plněním v nulové výši, v době přiměřené jeho možnostem, pod ztrátou výhody splátek, jak je uvedeno v bodě II. výroku.19. Přitom vycházel z předpokladu, že je v možnostech žalovaného vrátit jistinu úvěru do 19 měsíců od jejího poskytnutí (při splátkách ve výši 1 089 Kč měsíčně), tj. do konce srpna 2025; žalovaný tedy není v prodlení se splácením peněžitého dluhu a žalobkyni nenáleží zákonný úrok z prodlení.20. Ve zbývající rozsahu potom soud žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě III. výroku.21. Žalobkyně zavinila, že řízení muselo být zastaveno co do zaplacení 9 303 Kč (srov. § 146 odst. 2 věta I o. s. ř.), nárokovala celkem 21 702,10 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 1 702,10 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 20 000 Kč (tj. 64,5 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 29 %, které sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 169 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. 12. 2024, pro věc rozhodném, ve výši 1 089 Kč vč. DPH za 3 úkony právní služby a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 363 Kč vč. DPH za 3 úkony právní služby] {0,29 × (1 169 Kč + 1 452 Kč) = 760,09 Kč}. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, jak je uvedeno v bodě IV. výroku.