3 C 104/2024-83 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 16. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 19 904,37 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. 014260482R ze dne 28. 2. 2022. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru přezkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že zkoumala, zda plnění povinností a závazků ze smlouvy není v rozporu s jinými povinnostmi nebo závazky žalovaného, kdy ověřovala jeho výdaje lustrací v bankovních a nebankovních úvěrových registrech přes systém CBCB a SOLUS, podle které žalovaný nebyl v prodlení se splácením žádných závazků a doposud byl schopný své závazky splácet. Dle informací z insolvenčního rejstříku žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení. Výše úvěru a výše splátek pak byla vyhodnocena na základě dlouhodobého hodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 379 Kč vždy 14. dne v měsíci počínaje 14. 3. 2022. Úroková sazba byla dle smlouvy sjednána na 16,9 % ročně. Žalovaný se však opakovaně dostával do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina úvěru 18 336,37 Kč, poplatky 1 568 Kč (poplatky za pojištění a poplatky za zaslání upomínek), smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně (úroková sazba stanovena s ohledem na zákon č. 186/2020 Sb.) z dlužné jistiny od 13. 5. 2023 do 23. 7. 2024 činil 2 414,02 Kč, úrok z prodlení 1 293,73 Kč (v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny a poplatků za období od 14. 5. 2023 do 23. 7. 2024). Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroku ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 24. 7. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru a poplatků od 24. 7. 2024 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil ani po výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 8. 2024.2. Žalovaný se k řádně a včas doručené žalobě přes poučení soudu nevyjádřil.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).4. Z listinných důkazů založených ve spise soud zjistil následující skutečnosti:5. Z předsmluvní informace, informace k pojištění, žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 28. 2. 2022, záznamů o podpisu klienta, přílohy č. 1 a smlouvy o úvěru č. 014260482R ze dne 28. 2. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 379 Kč. Poplatek za upomínku/výzvu k zaplacení dlužné částky činil 300 Kč/500 Kč. Součástí smlouvy bylo ujednání o pojištění pro případ smrti nebo invalidity 3. stupně, pojištění pro případ pracovní neschopnosti a pojištění pro případ ztráty příjmu. Pojistné činilo 34 Kč měsíčně. Podle čl. VIII. odst. 3 smlouvy byla žalobkyně oprávněna zesplatnit poskytnutý úvěr mj. v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením úvěru. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně pro spotřebitelské úvěry a Všeobecné pojistné podmínky.6. Z karty klienta vyplynulo, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, kdy vycházela z příjmu žalovaného ve výši 38 961,50 Kč (průměrný příjem za posledních 5 měsíců na bankovním účtu) a výdajů ve výši 33 406,50 Kč (zohledňuje pravidelné i nepravidelné výdaje žalovaného za posledních 5 měsíců). Platební kapacita tak byla vypočtena na částku 5 553,50 Kč, z níž platební kapacita pro splátku ve výši 379 Kč byla dostatečná. Dle interních zdrojů žalobkyně (Blacklisty, Freudlisty, Delikvence), transakcí žalovaného, lustrace v CBCB a insolvenčním rejstříku nebyla zjištěna zadluženost žalovaného. Kontrolována byla i databáze neplatných dokladů. K tomu žalobkyně doložila výpis z CBCB, CRIF, výpisy z účtu žalovaného.7. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla sjednaný úvěr žalovanému dne 28. 2. 2022 na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě.8. Z přehledu splátek a platební historie soud zjistil, že žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobkyni zůstává dlužen částky vyčíslené v žalobě.9. Z výzev ze dne 22. 5. 2023, 6. 7. 2023, 29. 5. 2023 a ze dne 7. 8. 2023 vyplynulo, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru s upozorněním, že v případě nezaplacení dojde k zesplatnění celého úvěru. Výzva ze dne 7. 8. 2023 byla žalovanému odeslána dne 7. 8. 2023 a žalobkyni se vrátila jako nedoručená, jelikož si ji žalovaný nevyzvedl v úložní době, jak vyplanulo z doručenky.10. Z oznámení ze dne 16. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 15. 10. 2023 a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 21 236,88 Kč do 23. 10. 2023. Výzva byla žalovanému odeslána dne 19. 10. 2023, jak vyplývá z doručenky.11. Z výzev ze dne 2. 8. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně upomínal žalovaného k zaplacení žalované částky s příslušenstvím nejpozději do pěti dnů od doručení této výzvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzvy byly předány k odeslání žalovanému dne 5. 8. 2024, jak se podává z potvrzení podání.12. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 28. 2. 2022 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně byl žalovaný povinen splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 379 Kč spolu s poplatkem za pojištění ve výši 34 Kč a případnými poplatky za upomínání po 300 Kč/500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 15. 10. 2023. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 21 236,88 Kč včetně příslušenství. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně.13. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. A dále o spor ze smlouvy o pojištění podle § 2758 a násl. o. z.14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.16. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a pojištění. Žalovaný však porušil svoji povinnost a dostal se do prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru a pojistného s příslušenstvím. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný dlužnou částku tak, jak byla žalobkyní vyčíslena, nezaplatil. Soud proto podané žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky 19 904,37 Kč spolu s příslušenstvím ve formě úroku a úroku z prodlení.17. Nárok na zaplacení úroku vyplývá z § 2395 o. z. a jeho výše se řídí smluvním ujednáním a § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.18. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a přísluší jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 7 986 Kč (3 úkony právní služby po 1 900 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“). V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b advokátního tarifu, neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, přestože lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných ž