3 C 15/2023-192 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 2. 2023 se žalobkyně domáhala určení věcných břemen užívání v bodě II. výroku označených pozemků (dále též jen „pozemku parcelní č. st. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, “, „pozemků“ nebo „sporných pozemků“) z důvodu mimořádného vydržení, neboť je vlastnicí sportovního areálu (dále též „sportoviště“ nebo „dětského hřiště“ apod.), umístěného mimo jiné částečně na těchto pozemcích, jehož výstavba proběhla v akci Z – dětské hřiště , adresa, v letech , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , a to v souladu s rozhodnutím o povolení stavby ze dne 29. 8. 1988 a kolaudačním rozhodnutím ze dne 28. 4. 1989, která však nelze doložit, neboť listiny se nedochovaly, kdy stavebníkem byl , právnická osoba, , adresa, , tedy právní předchůdce žalobkyně. Sportoviště nelze užívat bez sporných pozemků a žalobkyně využívá dětské hřiště již od roku 1989, doba pro mimořádné vydržení práv odpovídajících věcným břemenům užívání pozemků jako dětského hřiště tedy uplynula, a žalobkyni svědčí navíc právní titul a dobrá víra. Žalobkyně dále uvedla, že rodina , jméno FO, získala pozemky v rámci přídělu po druhé světové válce v roce 1946, v roce 1975 prodala rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, rodině Hlouškových a součástí prodeje byly i pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu, v roce 1993 rodina , jméno FO, podala žalobu na určení neplatnosti části kupní smlouvy, a rozsudkem ze dne 26. 1. 1995, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 6. 4. 1995, Okresní soud ve Svitavách žalobě vyhověl, takže rodina , jméno FO, nabyla pozemky zpět do svého vlastnictví. Žalovaný je vlastníkem pozemků přibližně 7 let, neboť je synem předchozí vlastnice , jméno FO, . Žalobkyně konečně poukázala na to, že v roce 2000 proběhla obnova katastrálního operátu, když na původních pozemcích parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vznikly pozemky, které jsou předmětem sporu.2. Žalovaný nárok neuznal, ale učinil nesporným, že je vlastníkem pozemků na základě žalobkyní vylíčeného životního děje, že pozemky vznikly na původních pozemcích parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jakož i to, že na pozemku parcelní č. st. , Anonymizováno, se skutečně nachází stavba – chata, jejíhož vlastníka nelze z katastru nemovitostí určit, ale vzhledem k tomu, že se ke stavbě nedochovala dokumentace, není jasné, kdy byla postavena, zda byla postavena se souhlasem vlastníka pozemku, nebo zda jde o černou stavbu, která nikdy nebyla zkolaudována, a žalobkyně věděla nebo musela vědět o tom, že jde o stavbu na cizím pozemku, nadto zřejmě postavenou bez souhlasu vlastníka pozemku. Pokud s užíváním pozemků souhlasila rodina Hlouškových, tak se žalobkyně musela dozvědět o tom, že užívá pozemky protiprávně, v roce 1995, kdy soud určil vlastnictví , jméno FO, , která již souhlas se stavbou nevyjádřila, držba žalobkyně tedy není pravá, řádná, ani poctivá, proto žalovaný navrhoval, aby soud žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah užívání pozemků, tak žalovaný uvedl, že žalobkyně využívá pozemek parcelní č. st. , Anonymizováno, , na kterém stojí nezapsaná stavba – chata, a dále malý kus pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na kterém se nachází posezení před chatou, ale zbývající část pozemku parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze strany žalobkyně nijak využívána ani udržována není, a totéž platí o zbývajících pozemcích, které nejsou ze strany obce nijak využívány ani spravovány, neboť mimo chaty a posezení se na pozemcích žádné sportoviště nenachází. Žalovaný konečně uvedl, že po celou dobu od roku 1995 neobdržel žádný vlastník pozemků žádnou finanční kompenzaci, žalobkyni se tedy na jejich úkor dostalo bezdůvodného obohacení.3. Žalobkyně doplnila, že pokud celou dobu od roku 1995 neobdrželi současný vlastník ani jeho právní předchůdkyně žádnou kompenzaci, je tomu tak proto, že ani o žádnou nežádali, žalobkyně tedy mohla předpokládat souhlas s užíváním, a odmítla tvrzení, že by se bezdůvodně obohatila. Pokud jde o námitku, že žalobkyně musela vědět, že užívá cizí pozemky minimálně od roku 1995, tak žalobkyně namítala, že v případě mimořádného vydržení se dobrá víra nezkoumá, ale zkoumá se toliko doba trvání a rozsah užívání. Konečně námitka, že žalobkyně některé pozemky neužívá, není podle žalobkyně pravdivá, neboť bez těchto pozemků sportoviště reálně užívat ani nelze.4. Podáním doručeným soudu dne 23. 1. 2024 žalobkyně rozšířila žalobu o určení vlastnického práva v bodě I. výroku označené stavby – chaty, která nese místní označení , adresa, , a která se nachází na pozemku parcelní č. st. , Anonymizováno, , neboť žalovaný stavbu nevybudoval, ani neužíval, a vlastnické právo žalobkyně k dané nemovitosti zapsáno nebylo, ačkoli od počátku zapsáno být mělo; soud rozšíření připustil žaloby na jednání konaném dne 5. 3. 2025.5. Žalovaný konečně doplnil, že v minulosti existoval nájemní vztah mezi vlastníkem pozemků a Městským národním výborem ve , adresa, , potažmo právním nástupcem městem , adresa, , jak je patrné z předložených listin, a že v roce 1995 se město , adresa, vzdalo užívacího práva. Jestliže bylo právnímu předchůdci žalovaného umožněno užívat pozemky na základě nájmu, nemohlo být po ukončení nájmu město , adresa, ani obec , adresa, poctivým držitelem.6. Ze shodných tvrzení stran vzal soud za prokázané, že na původních pozemcích parcelní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vznikly pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu, a že rodina , jméno FO, získala pozemky v rámci přídělu po druhé světové válce v roce 1946.7. Z notářského zápisu Státního notářství ve , adresa, ze dne 17. 1. 1975 (na č. l. 23, 24 a 62 spisu) vzal soud za prokázané, že rodina , jméno FO, převedla vlastnické právo k pozemkům na rodinu Hlouškových.8. Z oznámení o zahájení stavebního řízení ze dne 27. 9. 1988 (na č. l. 107 spisu), z oznámení o zahájení kolaudačního řízení a pozvání k ústnímu jednání ze dne 20. 4. 1989 (na č. l. 85 a 106 p. v. spisu), z protokolu ze dne 28. 4. 1989 (na č. l. 84 a 108 p. v. spisu), z technické zprávy (na č. l. 86 a 106 spisu), z nákresu projektu (v přílohové obálce na č. l. 87 spisu), jakož i ze svědecké výpovědi projektanta stavby (kterou soud podrobněji hodnotí dále) vzal soud za prokázané, že v období let 1988 až 1989 proběhla akce Z – dětské hřiště , adresa, (akce Z nebo též akce „Z“ byly neplacenou pracovní činností obyvatel, obvykle v místě bydliště – pozn. soudu), ve které , právnická osoba, , adresa, nechal vybudovat areál odpovídající nákresu projektu (v přílohové obálce na č. l. 87 spisu – legenda k jednotlivým objektům na nákresu je součástí revizní zprávy na č. l. 86 a 106 spisu), který na pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu, zasahovala částečně, a to stavbou chaty a volejbalového hřiště (ostatní objekty byly postaveny mimo plochu sporných pozemků); v protokolu se rovněž uvádí, že stavba byla povolena rozhodnutím ze dne 29. 8. 1988, a že kolaudační rozhodnutí bude vydáno dne 28. 4. 1989, ale tato rozhodnutí nebyla soudu předložena, a z usnesení o zastavení kolaudačního řízení ze dne 23. 6. 2020 (na č. l. 123 spisu), vzal soud za prokázané, že kolaudační rozhodnutí, stavební povolení, ani kompletní projektová dokumentace se nedochovaly. Stavbu chaty dále dokládá zpráva o pravidelné revizi elektrického zařízení (na č. l. 82 spisu), ale tato listina je až z roku 1994; soud vzal z této listiny za prokázané, že v období od 25. 2. 1994 do 16. 3. 1994 provedl revizní technik , jméno FO, revizi elektrického zařízení stavby, označené jako chata , adresa, . Z karet majetku vč. odpisů (na č. l. 161 p. v. spisu) a z listiny (na č. l. 162 spisu) potom vzal soud za prokázané, že žalobkyně eviduje chatu jako majetek obce minimálně od roku 1999.9. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 1. 1995, č. j. 7 C 1026/93-42, (na č. l. 21, 38 p. v. a 58 spisu) vzal soud za prokázané, že soud zrušil část kupní smlouvy ze dne 14. 1. 1975, na jejímž základě rodina , jméno FO, převedla vlastnické právo k pozemkům na rodinu Hlouškových, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 4. 1995, a že rodina Hlouškových, která vystupovala v řízení na straně žalované, souhlasila se zrušením části kupní smlouvy, neboť o svém vlastnictví sporných pozemků ani nevěděla.10. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 30. 5. 1995 (na č. l. 151 spisu) vzal soud za prokázané, že , právnická osoba, , adresa, byl zapsaný jako nájemce sporných pozemků, a z hlášení změn ze dne 30. 6. 1995 (na č. l. 152 spisu) vzal soud za prokázané, že město , adresa, požádalo o zrušení tohoto zápisu, neboť pozemky přestalo užívat.11. Z usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 10. 1995, č. j. D 699/95-10, vzal soud za prokázané, že ve věci projednání dodatečného dědictví po , j