3 C 182/2024-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 18. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 19 819,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 20. 10. 2016 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s poplatkem ve výši 8 186 Kč, sestávajícím z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěrového rizika a inkasního poplatku. Celkově se žalovaný zavázal uhradit 18 186 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 20. 12. 2017. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěru. Na svůj závazek uhradil pouze první splátku ve výši 1 309,61 Kč, která byla poměrně započítána na jistinu úvěru a na příslušenství pohledávky. Z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením druhé splátky došlo dne 20.12. 2016 k zesplatnění úvěru. Ode dne následujícího po zesplatnění úvěru je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny úvěru a poplatku. Právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2017 a ze dne 12. 12. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 9 341,68 Kč, nesplacených poplatků v celkové výši 7 534,71 Kč (součet kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 827,89 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 714,01 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 671,54 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 321,27 Kč), smluvní pokuty ve výši 2 942,63 Kč (smluvní pokuta přepočítaná dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. ve výši 0,1 % denně z neuhrazené jistiny úvěru od 21. 12. 2016 do 1. 11. 2017) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 372,81 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru od 21. 12. 2016 do 21. 12. 2017) a běžícím úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru od 22. 12. 2017 do zaplacení.2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 10. 2016 včetně přílohy č. , hodnota, a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 500 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 8 186 Kč. Žalovaný se zavázal celkem zaplatit 18 186 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč. První splátka byla splatná do měsíce po podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky a byla splatná v den následující po dni prodlení. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky byla sjednána okamžitá splatnost celého úvěru. Zápůjční úroková sazba činila 15 % ročně a RPSN 187,60 %.6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 20. 10. 2016 právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2017 a ze dne 12. 12. 2017, seznamu postoupených pohledávek, údajů k postoupené pohledávce a potvrzení o úhradě kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy společnosti , Anonymizováno, ., která ji následně postoupila žalobkyni.8. Z oznámení ze dne 11. 1. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení žalované pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 15. 1. 2018, jak se podává z podacího archu.9. Z výzvy ze dne 3. 9. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v případě nezaplacení nejpozději dne 13. 9. 2024 bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla předána k doručení žalovanému dne 5. 9. 2024, jak vyplývá z podacího archu.10. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 20. 10. 2016 smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 8 186 Kč byl žalovaný povinen splatit ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný se dále zavázal žalobkyni zaplatit smluvní pokutu za prodlení s vrácením úvěru ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Žalovaný zaplatil pouze první splátku úvěru ve výši 1 309,61 Kč. Z důvodu prodlení s úhradou druhé splátky došlo dne 20. 12. 2016 k zesplatnění celého úvěru. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy ze dne 30. 11. 2017 a 12. 12. 2017 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení zbývající neuhrazené částky, avšak neúspěšně.11. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který měl žalovaný splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek. Požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru proto soud považuje za důvodný.16. Poplatek v souhrnné výši 8 186 Kč (představující 82 % jistiny úvěru) je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je však neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 82 % (na 14 měsíců) z poskytnutého úvěru je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN ve výši 187,60 %.17. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by výše souhrnného poplatku neměla přesáhnout 30 % z jistiny poskytnutého úvěru, tj. v daném případě částku 3 000 Kč za 14 měsíců trvání smlouvy. Ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v části, ve které převyšuje soudem akceptovatelnou výši soud pak považuje za rozporné s dobrými mravy a tudíž dle § 588 o. z. za neplatné.18. Na jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a soudem akceptovatelný poplatek ve výši 3 000 Kč žalovaný zaplatil 1 309,61 Kč, které soud v souladu s předpisem splátek započetl na jistinu v částce 658,32 Kč a ve zbývající částce na poplatek. K úhradě tak zbývá na jistině úvěru 9 341,68 Kč a na poplatku 2 348,71 Kč, tj. celkem 11 690,39 Kč.19. Žalobkyni dále náleží smluv