3 C 62/2024-23 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 63 200 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 25. 3. 2022. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 38 000 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 1 000 Kč. První splátka byla splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil pouze 14 800 Kč. Ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky, tj. ode dne 22. 9. 2023, se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou zbývající částky 63 200 Kč. Od tohoto dne žalobkyně požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k řádně a včas doručené žalobě přes poučení soudu nevyjádřil.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karty klienta a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 3. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Souhrnný poplatek činil 38 000 Kč a sestával z úroku ve výši 13 200 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 12 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 800 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 63,33 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr spolu se souhrnným poplatkem splatit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 1 000 Kč. První splátka byla splatná dne 21. 4. 2022.6. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 14 800 Kč.7. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 12. 7. 2024, jak vyplývá z přehledu podacích čísel.8. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.).11. Podle § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 580 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.14. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v 78 týdenních splátkách po 1 000 Kč, spolu se souhrnným poplatkem ve výši 38 000 Kč, představujícím 95 % jistiny úvěru (součet úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek), celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 78 000 Kč. Žalovaný uhradil na dluh 14 800 Kč.15. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a dále poplatek za hotovostní inkaso splátek je třeba považovat za obdobu smluvních úroků, neboť má představovat příjem věřitele z titulu zapůjčení peněz dlužníkovi.16. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednané poplatky spolu s úrokem představující 95 % z jistiny úvěru jsou neúměrně vysoké. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v březnu 2022 totiž činila sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 8,2 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku.17. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by výše souhrnného poplatku neměla přesáhnout 30 % z poskytnutého úvěru, tj. v daném případě částku maximálně 12 000 Kč. Ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v části, ve které převyšuje soudem akceptovatelnou výši soud pak považuje za rozporné s dobrými mravy a tudíž dle § 588 o. z. za neplatné.18. S ohledem na výše uvedené tak žalovanému zbývá k úhradě částka 37 200 Kč (40 000 Kč jistina úvěru + 12 000 Kč soudem přiznaný souhrnný poplatek vč. úroku – 14 800 Kč zaplacených žalovaným).19. Žalovaný existenci ani výši dlužné částky nikterak nesporoval. Bylo přitom na něm, aby prokázal, že žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím splatil, což však neudělal.20. S ohledem na výše uvedené proto soud vyhověl podané žalobě částečně, a to výrokem I., kdy zavázal žalovaného uhradit žalobkyni 37 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.21. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.22. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 26 000 Kč s úrokem z prodlení nad rozsah úroku z prodlení soudem přisouzeného.23. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 528 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 63 200 Kč do výše 3 160 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve , adresa, nedoplatek soudního poplatku ve výši 632 Kč.24. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je třeba, aby soud náhradu nákladů poměrně rozdělil nebo vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 63 200 Kč, žalobkyni bylo vyhověno co do částky 37 200 Kč, žaloba byla pro částku 26 000 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 59 % ku 41 % žalovaného, což znamená, že žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 18 % (59 – 41 = 18), neboť v tomto rozsahu byla ve věci převážně úspěšná.25. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 3 160 Kč a dále dvěma paušálními náhradami hotových výdajů nezastoupeného účastníka (výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 18 %, tj. částka 677 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni příslušnou část nákladů tohoto řízení.26. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.