6 C 358/2024-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 29. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 10 841 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 11. 2022 č. , hodnota, byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 12 449 Kč (zápůjčka 7 000 Kč, souhrnný poplatek 3 525 Kč, pojištění 1 924 Kč) v 52týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaná uhradila celkem 720 Kč. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 29. 7. 2024 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 6 520 Kč, dlužných poplatků ve výši 4 321 Kč, zkapitalizovaného úroku ve výši 825,10 Kč, dále zkapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 439,83 Kč, úroku ve výši 18,37 % ročně z jistiny 6 520 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a 15% úroku z prodlení z jistiny 6 520 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č , Anonymizováno, ze dne 25. 11. 2022 soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a vedle něj zaplatit souhrnný poplatek ve výši 3 525 tvořený úrokem ve výši 1 636 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a doplňkovými službami komfortního splácení ve výši 389 Kč. Dále se žalovaná zavázala k placení pojištění ve výši 1 924 Kč. Celkem tedy měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 12 449 Kč, to vše v 52týdenních splátkách po 240 Kč. Úroková sazba po dobu trvání smlouvy byla stanovena na 43 %. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovanou bylo uhrazeno 720 Kč.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 7. 2024.5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 31. 10. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 13 674,04 Kč nejpozději do 15. 11. 2024.6. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).7. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 577 o. z. platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.).11. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.12. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalované. U úvěru ve výši do 10 000 Kč se soud domnívá, že tuto výši je schopna splatit jakákoliv fyzická osoba. Soud dále přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.13. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o zápůjčce podepsala. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 50% zápůjčky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN.14. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Soud považuje výši požadovaných poplatků za rozpornou s dobrými mravy. Jako odpovídající výše poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru včetně úroku se soudu jeví částka maximálně ve výši 1/3 poskytnuté zápůjčky, tedy ve výši 2 400 Kč, která v sobě zahrnuje jak úrok, tak i náklady za poskytnutí úvěru a za administrativní činnost.15. Žalovanou bylo uhrazeno celkem 720 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a oplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku 2 400 Kč, jak je uvedeno výše, tak žalované zbývá k úhradě částka 8 680 Kč (7 000 Kč + 2 400 Kč – 720 Kč zaplacených žalovanou). Částka 2 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části požadovaného souhrnného poplatku však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (3 525 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 50% úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje částku 2 400 Kč, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné.16. Žalované tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 1 636 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí úvěru), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného na další straně smlouvy činit 43 % ročně. Takto vysoký úrok soud považuje za rozporný s dobrými mravy. I kdyby měl být přisouzen úrok ve výši 18,37 % ročně, jak tvrdí žalobkyně v žalobě, tak smlouva připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovanou jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byla na základě předmětné smlouvy povinna uhradit úrok v absolutní částce, kterou soud stanovil na 2 400 Kč včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 18,37 % ročně z jistiny 6 520 Kč od 25. 11. 2023 do zaplacení tedy nemůže být oprávněný.17. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 8 680 Kč (7 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 2 400 Kč – 720 Kč zaplacených žalovano