6 C 45/2025-59 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 271 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 15. 4. 2024, č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 24 měsíčních splátkách ve výši dle rozpisu (1. splátka ve výši 1 167 Kč + 924 Kč poplatek, 2. – 8. splátka 1 167 Kč + 1 372 Kč – úrok, 9.-24. splátka po 1 167 Kč měsíčně). RPSN činila 49,2%, celkem měl žalovaný zaplatit částku 38 528 Kč. Žalovaný neplnil ustanovení smlouvy o úvěru a dostal se do prodlení se splátkami, žalobkyně tedy využila svého práva a úvěr ke dni 7. 3. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zesplatněného dluhu. Dlužná částka činí celkem 26 271 Kč a je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 20 997 Kč, neuhrazenými úroky ve výši 2 744 Kč, náklady ve výši 1 030 Kč a smluvními pokutami ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 155,48 Kč za období od 19. 4. 2025 do 6. 5. 2025 a 12% zákonný úrok z prodlení z částky 26 271 Kč od 7. 5. 2025 do zaplacení.2. Žalobkyně byla následně soudem vyzvána, aby doplnila žalobu ohledně skutečností, jakým způsobem před poskytnutím úvěru odborně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K tomu uvedla, že žalovaný dokládal příjem ve výši 32 000 Kč měsíčně. Ohledně výdajů žalovaného bylo počítáno s životním minimem dospělých členů domácnosti ve výši 5 995 Kč, se splátkami jiným společnostem ve výši 11 380 Kč, se splátkami v , právnická osoba, ve výši 6 122 Kč. Po odečtení splátky poskytovaného úvěru ve výši 2 539 Kč tak žalovanému mělo zbýt 5 864 Kč.3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 4. 2024 soud zjistil, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelového úvěru žalovanému ve výši 28 000 Kč s poplatkem ve výši 924 Kč. Úroky byly stanoveny celkem na částku 9 604 Kč s tím, že byly rozprostřeny do 7 měsíčních splátek (2. až 9. splátka po 1 372 Kč). Žalovaný měl úvěr splácet 24 měsíčními splátkami, RPSN činilo 49,2%. Částka 28 000 Kč byla žalobkyní vyplacena na účet žalovaného dne 15. 4. 2024. Dopisem ze dne 7. 3. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 26 271 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr zaplatil celkem 18 058 Kč. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 4. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 26 271 Kč, a to nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy s poučením, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 15. 4. 2024 ve výši 28 000 Kč, na který žalovaný uhradil částku 18 058 Kč. Žalovaný poskytnutí úvěru, jeho výši a výši splacených částek nijak nesporoval, v řízení zůstal nečinný.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně s odbornou péčí neposoudila a neověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný má jedno dítě, jeho příjem je 32 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 60 000 Kč a splátky jiným společnostem činí 2 000 Kč měsíčně. Sama žalobkyně potom soudu sdělila, že počítala s příjmem žalovaného ve výši 32 000 Kč. Ohledně výdajů žalovaného bylo počítáno s životním minimem dospělých členů domácnosti ve výši 5 995 Kč, se splátkami jiným společnostem ve výši 11 380 Kč, se splátkami v , právnická osoba, ve výši 6 122 Kč. Po odečtení splátky poskytovaného úvěru ve výši 2 539 Kč tak žalovanému mělo zbýt 5 864 Kč. Soud nicméně s posouzením žalobkyně nesouhlasí. Žalobkyně vycházela pouze z údajů, které jí poskytl žalovaný, nepředložila soudu ani výplatní pásky ani výpisy z účtu žalovaného, z čehož by si ověřila minimálně výši příjmu a další výdaje žalovaného. Žalobkyně nepočítala s dalšími možnými náklady a pracovala pouze s životním minimem. Spokojila se pouze s tvrzeními žalovaného a jeho údaje si neověřila. Podle názoru soudu si žalobkyně řádně nevyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet.10. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky dne 15. 4. 2024 ve výši 28 000 Kč, na které žalovaný uhradil částku 18 058 Kč. Dlužná částka tak představuje 9 942 Kč, kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Soud stanovil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí. Výrokem II. pak soud žalobu zamítl co do zbylé částky 16 329 Kč a co do požadovaných úroků z prodlení.11. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 052 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 26 271 Kč částku 1 314 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 262 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 262 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, náleželo by právo na částečnou náhradu nákladů řízení žalovanému. Tomu však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.