7 C 121/2025-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 11 526,81 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo , číslo smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 21. 10. 2024 distančním způsobem na adrese , internetové stránky, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že při ověření úvěruschopnosti nejprve u žalovaného zjistila informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o poskytnutí úvěru, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, zda není v insolvenčním řízení, vyžádala si výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru policie hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Dle názoru žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a dle jejího názoru zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedený společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider – poskytovatel služby informování o platebním účtu a vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Při šetření žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 40 037 Kč, který dle žalobkyně žalovanému umožnil bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet číslo , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 21. 10. 2024 ve výši 5 000 Kč. Částky zaplacené žalovaným byly dle smlouvy započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Dle žaloby se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 24. 2. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak dle žalobkyně dostal prokazatelně do prodlení s úhradou celého úvěru dne 25. 2. 2025. Žalovaná po žalovaném požaduje zaplacení částky 11 474,17 Kč, přičemž tato částka sestává z jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč (tj. ve výši 1,99 % z vyplacené tranše) a smluvního úroku ve výši 6 374,70 Kč (tj. 1,066 % denně z nesplacené části jistiny). Dle článku VIII odst. 1 smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Smluvní pokutu žalobkyně po žalovaném uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného, tj. za období od 21. 11. 2024 do 19. 2. 2025 ve výši 52,64 Kč. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že pokud nárok žalobkyně na zaplacení částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru nebude mít soud za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , číslo smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 21. 10. 2024 soud zjistil, že věřitel se zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně a žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet. Jednalo se o bezúčelový úvěr se schváleným kreditním rámcem 80 000 Kč, s dobou platnosti kreditního rámce 14. 4. 2026, s roční procentní sazbou nákladů ve výši 1 990,52 %, pevnou úrokovou sazbou – denní úrok 1,066 %, celkovou výší poplatku tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Součástí smlouvy účastníci učinili i Informace pro spotřebitele a Všeobecné obchodní podmínky.4. Ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP) číslo , č. účtu, dne 21. 10. 2024.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně bylo zjištěno, že celkový počet členů ve společnosti hospodařících jsou 2, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem jsou 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je ve výši 7 000 Kč, ostatní zbytné výdaje jsou ve výši 8 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 40 037 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 60 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 255 Kč, disponibilní příjem žalobkyně uvedla ve výši 32 700 Kč. Žalobkyně uzavřela, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo úspěšné.6. Žalobkyně dále předložila identifikované příjmy žalovaného na shora uvedeném účtu za období od 22. 10. 2023 do 18. 10. 2024 s tím, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je ve výši 40 037 Kč.7. Z automatizovaného výpisu z interního systému bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala na účet žalovaného číslo , č. účtu, dne 21. 10. 2024 částku 5 000 Kč.8. Z výzvy ze dne 24. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala, že nejstarší neuhrazená splátka je 96 dní po splatnosti, celková dlužná částka činila 12 121,81 Kč, včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut a uvedená dlužná splátka je splatná v plné výši. Žalovaného informovala, že v případě, že nebude dlužná částka uhrazena, bude nucena přistoupit k dalším právním krokům, včetně vymáhání soudní cestou.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 12 121,81 Kč, a to do tří dnů a dále nákladů za právní zastoupení ve výši 6 969 Kč s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána téhož dne.10. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 21. 10. 2024 úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, k dispozici měla přehled příjmů žalovaného, které ověřila prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného, dále provedla lustraci v bankovních registrech. Poskytnutý úvěr ve výši 5 000 Kč, spolu se sjednaným úrokem a případnými poplatky byl žalovaný povinen splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 2. 2025.11. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěru a dlužnou částku neuhradil ani přes výzvy žalobkyně. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný dlužnou částku, tak jak byla žalobkyní vyčíslena, nezaplatil. Žalovaný na výzvy soudu nereagoval v řízení byl nečinný. Soud proto podané žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky 11 526,81 Kč spolu s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Nárok na zaplacení úroku vyplývá z § 2395 o. z. a jeho výše se řídí smluvním ujednáním a § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.14. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, má tak nárok na úhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Soud nepřiznal žalobkyni náklady řízení dle ustanovení § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ale s ohledem na výši ža