7 C 145/2024-49 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 045 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené pod číslem , hodnota, dne 29. 11. 2021 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, . Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s částkou 7 735 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 593 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,49 % ročně, částky 1 500 Kč za zpracování úvěru a částky 1 082 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Dle žaloby žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušily své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného zaplacena dne 15. 3. 2022. Ke dni 16. 4. 2022 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 14 500 Kč a dlužný poplatek částku 6 545 Kč. Po tomto datu do data postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Před uzavřením smlouvy dle žaloby právní předchůdkyně řádně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mimo jiné uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl Providentu úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě a pocitovosti jeho jednání. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil na pohledávku 700 Kč. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 045 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 500 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 545 Kč, dále se domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 6 152,76 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 639,40 Kč, úroků ve výši 29,49 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úkorů z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.2. Soud usnesením ze dne 17. 10. 2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschpnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 145/2024-37 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 11. 11. 2024 sdělila, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 84–89 zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavření předmětné smlouvy. Krom údajů uvedených v žalobě žalobkyně uvedla, že ze zákaznické karty ze dne 28. 11. 2021 se podává, že právní předchůdce žalobě ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy za září 2020 a výplatních pásek za září a říjen 2021. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako člen ochranky ve společnosti , právnická osoba, k názoru, že schopnost žalovaného splácet dlužnou částku je dostatečná. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Zdůraznila, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů, nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona číslo 40/2009 Sb. Dle žalobkyně nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně byla toho názoru, že zejména u nižších půjčce s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. V tomto směru žalobkyně poukázala na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by soud přes výše uvedené shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle § 84 - § 89 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, si dovolila upozornit soud na to, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinností zákona číslo 257/2016 Sb., tj. 1. 12. 2016 a neprokázání splnění této povinnosti tak dle žalobkyně nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně a ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Uvedla, že uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Odkázala na názor Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2020 čj. 5Co 231/2020-97 uvedl, že stačí, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Žalobkyně na podané žalobě trvala.4. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 11. 2021 vyplynulo, že žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že žije v nájmu, má učňovské vzdělání, je svobodný, úvěr čerpal na bydlení, nemá žádnou vyživovanou povinnost, není majitelem auta, pracuje na plný úvazek jako člen ochranky u zaměstnavatele , Anonymizováno, , právnická osoba, ., , adresa, , čistý příjem činí 22 273 Kč, jiný zdroj příjmu nemá, z výdajů žalovaný uvedl částku 3 000 Kč na externí splátky a odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 8 000 Kč. Nemá kreditní kartu, má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti (neuvedl u jaké, v jaké výši), má bankovní účet. Uvedl, že před poskytnutím úvěru předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc září a říjen 2021.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 11. 2021 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s čerpáním a formou splácení v bezhotovostní formě převodem na účet zákazníka, který se zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 6 175 Kč sestávajícího z úroku ve výši 3 593 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, částky 1 082 Kč za službu komfortní a flexibilní splácení. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách. Ve smlouvě bylo dále sjednáno doplňkové pojištění, které činilo za sjednanou dobu pojištění částku 1 560 Kč. Celková dlužná částka sestávající z jistiny, poplatku, pojistného činila 22 735 Kč. Celková dlužná částka byla splatná formou 52 splátek ve výši 438 Kč a poslední splátky ve výši 397 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 44 % po celou dobu trvání smlouvy. Roční procentní sazba nákladů činila 82,97 %. Součástí smlouvy účastníci učinili i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, přílohy číslo 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni.8