7 C 194/2024-22 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným – podnikající fyzickou osobou – uzavřela dne 13. 3. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit v celé výši dne 21. 5. 2024. Dle článku 8. 1 smlouvy se žalovaný zavázal žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky uhradit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl dle žaloby v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle článku 3. 1 smlouvy má žalobkyně dle žaloby nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požadovala poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru, tedy ve výši 8 400 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající s poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že úvěry poskytuje prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů, k ověření majitele bankovního účtu využívá žalobkyně služeb společnosti , právnická osoba, ., která disponuje licencí AISP – Account Information , právnická osoba, v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Jestliže žalovaný s nahlédnutím na účet nesouhlasil, byl za účelem ověření majitele účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, poté mu byl v rámci webového rozhrání zaslán návrh úvěrové smlouvy. Žalovaný návrh akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl dle žalobkyně přístup jen žalovaný pomocí vlastního hesla přístupu. Žalobkyně žalovanému úvěr vyplatila dne 13. 3. 2024 na bankovní účet číslo , č. účtu, . Žalovaný úvěr řádně nezaplatil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požadovala přiznání nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho.2. Soud usnesením ze dne 12. 11. 2024 pod čj. 7 C 194/2024-16 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že dostatečně před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a zároveň byla poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud z důvodu stručnosti na citované usnesení odkazuje.3. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala.4. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze13. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Dle článku II. smlouvy bodu 2. 4 byl úvěr poskytnut výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Doba trvání úvěru byla sjednána na 70 dní ode dne čerpání úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Den konečné splatnosti úvěru byl sjednán na den 21. 5. 2024. Dle článku VIII. smlouvy – bodu 8. 1 pro případ prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky byl klient povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč.6. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 13. 3. 2024 soud zjistil, že z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay byla dne 13. 3. 2024 v 16:13 odeslána částka na účet číslo , č. účtu, , pod ID transakce , Anonymizováno, .7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 26. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 37 216,80 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 10 599 Kč s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 26. 8. 2024.8. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, žalovaný při uzavření smlouvy uvedl adresu sídla svého podnikání a IČO, dle článku II. a III. smlouvy byl úvěr poskytnut podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti.9. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2024 sp. zn. 21 Cdo 3140/2023 a i rozhodovací praxe Ústavního soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.13. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč na dobu 70 dní, na který žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval, tedy poskytnutí úvěru ani tvrzení, že na poskytnutý úvěr nic neuhradil, nijak nesporoval. Žalobkyně při podání žaloby nedoložila, že by před uzavřením úvěru zkoumala úvěruschpnost žalovaného, tyto důkazy žalobkyně nedoložila ani přes výzvu soudu. Jak již soud uvedl shora, neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo vůbec, je úvěrová smlouva neplatná (to platí nejen pro spotřebitelské úvěry, ale i pro jiné než spotřebitelské úvěry). Pokud si žalobkyně neověřila poměry žalovaného (jeho příjmy, výdaje, existenci dalších úvěrů či jiných dluhů), nemohl soud uzavřít jinak, než že je taková smlouva o úvěru neplatná. Navíc neplatnost smlouvy o podnikatelském úvěru soud dovozuje i z nepřiměřeně vysokého příslušenství, když u poskytnutého úvěru ve výši 12 000 Kč na dobu 70 dní požadovala zaplacení poplatku ve výši 8 400 Kč. Třebaže se jedná o krátkodobý úvěr, u něhož je třeba přijmout takové nastavení úroku, které umožňuje rychlé generování zisku (jinak by takový krátký úvěr ekonomicky nedával smyl) a lze tedy tolerovat i vyšší úrok, ale úrok a poplatek ve výši 8 400 Kč za dobu 70 dnů u úvěru ve výši 12 000 Kč je evidentně nemravný. K tomuto vysokému úroku a poplatku žalobkyně požadovala další částku 2 500 Kč představující smluvní pokutu (sankce 500 Kč za prodlení 5 úhrad), což je dle názoru soudu rovněž nepřiměřené. Soud nemohl přehlédnout ani to, že žalobkyně předžalobní výzvou žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky 37 216,80 Kč a nákladů právního zastoupení 10 599,60 Kč.14. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného a úvěr poskytla bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. O tom svědčí i to, že žalovaný na uplatněnou pohledávku nezaplatil vůbec ničeho. Nezbytnost získání spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o poměrech (nejen příjmových, ale i výdajových) žadatele o úvěr musí plynout z tvrzení úvěrujícího, a v případě přezkumu věci soudem i z k tomu doložených důkazů. Navíc žalobkyně poskytla úvěr, který je s ohledem na vysoké příslušenství úvěru v rozporu s dobrými mravy.15. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a důsledkem rozporu smlouvy s dobrými mravy je závěr soudu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení