7 C 41/2025-32 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 597 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, uzavřené dne 7. 11. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 7. 12. 2023. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www., internetové stránky, ., Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí k zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód , Anonymizováno, . Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 7. 11. 2023 na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Právní předchůdce žalobkyně identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jako variabilní symbol bylo stranami zvoleno rodné číslo žalovaného. Dle žaloby žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem odeslána dne 22. 1. 2025. Poplatek za poskytnutí úvěru je stanoven dle článku II.2.b. smlouvy, kdy je poplatek stanoven vyšší než v případě řádného splácení, jelikož žalovaný překročil dobu splatnosti úvěru. Žalobkyně dále sdělila, že žalovaný dal souhlas se zpracováním osobních údajů a také souhlas s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti žalovaného, bonity a důvěryhodnosti. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a bylo tak vyhověno žádosti o úvěru. K tomu žalobkyně nenavrhla žádných dalších důkazů. Zároveň žalobkyně uvedla, že pokud by nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud neuznal, požadovala, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Dále uvedla, že žalovaný na celkovou pohledávku ve výši 11 597 Kč ničeho nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025 na současnou žalobkyni.2. Soud usnesením ze dne 17. 4. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 41/2025-25 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala a žalobu nedoplnila.4. Soud ve věci postupoval tak, že ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , spisová značka, uzavřené mezi společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovaným dne 7. 11. 2023 soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský, bezúčelový úvěr splatný jednorázově, ve výši 10 084,87 Kč, s dobou splatnosti 30 dnů, se zápůjční úrokovou sazbou 36 % ročně, odpovídající úroku 236,71 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 1 573,89 %. Celková výše poplatku činila 1 848,16 Kč. Uvedené vlastnosti úvěru byly sjednány pro řádné splacení úvěru. Po překročení doby splatnosti úvěru činila jednorázová splátka 11 597 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 9 061,02 %, celková výše poplatku činila 3 360,29 Kč. Úvěr byl vyplacen bezhotovostně na bankovní účet žalovaného , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, .6. Z potvrzení o provedení transakce a potvrzení o platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na shora uvedený účet dne 7. 11. 2023 částku 8 000 Kč se zprávou pro příjemce , Anonymizováno, ze dne 7. 11. 2023 pod variabilním symbolem , var. symbol, .7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025, seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2025 a podacího lístku ze dne 22. 1. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou.9. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 24. 4. 2025 bylo zjištěno, že majitelem účtu číslo , č. účtu, je žalovaný a že na uvedený účet byla dne 7. 11. 2023 odeslána částka 8 000 Kč.10. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.13. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích. Žalobkyně na výzvu soudu žalobu nijak nedoplnila a tvrzené zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nijak nedoložila. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalovaného. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaný v rozhodném období měl, jaké byly jeho skutečné výdaje, zda měl nějaké da