8 C 124/2025-57 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 4. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 712 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 25. 5. 2024 smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které žalovanému poskytla bezhotovostním převodem částku 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl splatný do 30 dnů od poskytnutí, přičemž splatnost byla následně dvakrát o 30 dnů prodloužena. Žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky. Za trvání smlouvy uhradil celkem 4 516 Kč. Ke dni sepsání žaloby žalobce eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 17 712 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 14 233 Kč, poplatků v celkové výši 1 725 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 854 Kč. Žalobkyně požaduje též příslušenství spočívající v úroku z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 25. 5. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit do 24. 6. 2024 v jedné splátce ve výši 15 594 Kč. Úroková sazba byla sjednána v nulové výši a dále byly sjednány poplatky a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.5. Z karty klienta soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného.6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný z předmětného úvěru čerpal částku 15 000 Kč a zaplatil na něj celkem částku 4 516 Kč, přičemž žalobkyně evidovala i nadále dluh ve výši 17 816,82 Kč.7. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 19. 3. 2025, resp. 21. 3. 2025, soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla v květnu 2024 připsána částka ve výši 15 000 Kč od společnosti , Jméno žalobkyně, .8. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 3. 2. 2025 tuto výzvu zaslal žalovanému.9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.10. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 25. 5. 2024 čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky splatit do 24. 6. 2024 v jedné splátce ve výši 15 594 Kč. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela toliko z údajů sdělených žalovaným. Žalovaný na úvěr plnil celkem částku 4 516 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné předžalobní výzvou.11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedoložila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Na výzvu soudu, aby tyto informace sdělila a aby předložila potřebné listinné důkazy, žalobkyně patřičným způsobem nereagovala. Za zcela nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je přitom nutno považovat zkoumání schopnosti splácet úvěr pouze na základě registrů dlužníků. Pokud žalobkyně předložila výpis z bankovního účtu žalovaného, jednalo se o výpis pouze za jeden měsíc roku 2020, tedy čtyři roky před poskytnutím úvěru. Pokud dále žalobkyně v kartě klienta evidovala příjem žalovaného ve výši 30 000 Kč měsíčně, nedoložila k této okolnosti žádné výplatní pásky ani výpisy z účtu. Je tak možno učinit závěr, že žalobkyně před poskytnutím úvěru neměla k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Za takové situace neměl být žalovanému úvěr poskytnut.20. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.21. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z žaloby i z listinných důkazů vyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 4 516 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 10 484 Kč.22. Ve zbývající části, tedy co do částky 7 228 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek