8 C 161/2025-38 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 15. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 674 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 22. 12. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku 10 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 24. 2. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Žalovaný dosud uhradil pouze částku 686 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 424 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupkyní žalobkyně písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o zápůjčce, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 22. 12. 2023, soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvu poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 21. 1. 2024. Ve smlouvě byla sjednána výše nákladů žalobkyně na vymáhání případných pohledávek.5. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce říjen a listopad 2023 soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici ověřený údaj o příjmech žalovaného za uvedené měsíce, přičemž průměrná výše jeho čisté mzdy za uvedené měsíce činila 42 393 Kč.6. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 7. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 22. 12. 2023 připsána platba od žalobkyně ve výši 10 000 Kč.7. Z upomínek ze dne 2. 3. 2024, 9. 3. 2024, 16. 3. 2024, 25. 3. 2024 a 9. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.8. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 11. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a téhož dne tuto výzvu zaslala žalovanému.9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.10. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovanému byla na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 22. 12. 2023 žalobkyní poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč vrátit do 24. 2. 2024. Žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici ověřený údaj o čistých příjmech žalovaného za předchozí dva měsíce. Žalovaný na úvěr plnil celkem částku 686 Kč. Poté, co byl opakovaně vyzýván ke splacení svého dluhu, byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní výzvou zaslanou prostřednictvím zástupkyně žalobkyně.11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Za zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí totiž nelze považovat postup, kdy žalobkyně vycházela toliko z údajů o příjmech žalovaného za dva měsíce předcházející poskytnutí spotřebitelského úvěru, byť měla tyto příjmy ověřeny výplatními páskami. Žalobkyně totiž nedisponovala žádnými informacemi o výdajích žalovaného, bez kterých nebylo možno učinit závěr o jeho celkové finanční situaci a o tom, zda byl žalovaný bez důvodných pochybností schopen splatit spotřebitelský úvěr. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že žalovaný v době blízké poskytnutí nyní projednávaného úvěru čerpal celou řadu dalších spotřebitelských úvěrů ve výši desítek tisíc Kč, které následně nebyl schopen splácet. Pokud by žalobkyně řádně zjišťovala celkové příjmy a výdaje žalovaného a neomezila se pouze na údaje ze dvou výplatních pásek, musela by dospět k závěru, že žalovanému za dané situace není možno poskytnout žádný další úvěr, neboť v opačném případě by se finanční problémy žalovaného pouze prohlubovaly a žalovanému by reálně hrozil pád do tzv. dluhové spirály (pokud v ní již nebyl). Je tak možno uzavřít, že žalobkyně porušila povinnosti stanovené v § 86 ZSÚ, neboť si před poskytnutím spotřebitelského úvěru neopatřila dostatečné množství informací o finanční situaci žalovaného. Sankcí za porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.20. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z žaloby vyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 686 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 9 314 Kč.21. Ve zbývající části, tedy co do částky 7 360 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 13 250 Kč od 25. 2. 2024 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení), a to ani z akt