8 C 19/2025-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 11. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 767,79 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 13. 9. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, přičemž úvěrový rámec činil 13 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4,00 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal částku 12 336 Kč a na poskytnutý úvěr zaplatil částku 5 255 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění a ke dni 9. 8. 2024 úvěr zesplatnil a stejného dne vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru. Ke dni sepsání žaloby žalobce eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 11 767,79 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 207,69 Kč, poplatků za pojištění ve výši 60,10 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 600 Kč. Žalobkyně požaduje též příslušenství spočívající v kapitalizovaném úroku z prodlení, úroku a úroku z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 13. 9. 2023, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr v souvislosti s nákupem černé techniky ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit ve 24 měsíčních splátkách po 617 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,83 % ročně. Ve smlouvě byly rovněž uvedeny údaje o majetkových a výdělkových poměrech žalovaného.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný z předmětného úvěru čerpal částku 12 336 Kč a zaplatil na něj celkem částku 5 255 Kč, přičemž žalobkyně evidovala i nadále dluh ve výši 13 151 Kč.6. Z výzvy ke splacení celého úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 8. 2024 dopisem odeslaným dne 12. 8. 2024 žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy.7. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 8. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.8. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.9. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:10. Žalovaný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 13. 9. 2023 čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 12 336 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky splatit ve 24 měsíčních splátkách po 617 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,83 % ročně. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela toliko z údajů sdělených žalovaným. Žalovaný na úvěr plnil celkem částku 5 255 Kč. Poté, co byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru, byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní výzvou zaslanou prostřednictvím zástupce žalobkyně.11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 336 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť zcela nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Za zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí totiž nelze považovat postup, kdy žalobkyně vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Sankcí za porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ, je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.20. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z žaloby i z listinných důkazů vyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 5 255 Kč, je nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 7 081 Kč.21. Ve zbývající části, tedy co do částky 4 686,79 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (úrok a zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).22. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nár