8 C 33/2025-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 14. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 260 899,98 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 2. 12. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr v souvislosti s jeho podnikatelskou činností ve výši 90 000 Kč, který byl vyčerpán téhož dne a měl být splacen ve 12 měsíčních splátkách do 2. 12. 2023. Byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru v celkové výši 164 899,98 Kč a jednorázová sankce ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky. Žalovaný byl v prodlení s úhradou všech 12 splátek. Žalovaný neuhradil ničeho. Uplatňovaná pohledávka se tak skládá z nesplacené části jistiny úvěru ve výši 90 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 164 899,98 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k plnění.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 2. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému coby podnikající fyzické osobě podnikatelský úvěr ve výši 90 000 Kč na dobu 12 měsíců. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán na 0,7 % z poskytnuté částky za každý den čerpání úvěru. Jako den konečné splatnosti úvěru byl sjednán 2. 12. 2023. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 500 Kč.5. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 28. 1. 2025 a 21. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem podnikatelského účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 2. 12. 2022 připsána částka ve výši 90 000 Kč od žalobkyně.6. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.7. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.8. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla dne 2. 12. 2022 žalovanému částku 90 000 Kč, a to na základě smlouvy o podnikatelském úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve 12 měsíčních splátkách do 2. 12. 2023. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,7 % z poskytnuté částky za každý den čerpání úvěru a smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každé jednotlivé prodlení žalovaného se splátkami. Poskytnutou částku žalovaný ve sjednané době nevrátil. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní výzvu dne 9. 12. 2024.9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.12. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020 (dále jen ZSÚ), platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.13. Podle § 122 odst. 5 ZSÚ se odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.14. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku prokazatelně splnila, když bezhotovostně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovanému tak nepochybně vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnou částku a současně zaplatit úrok. Vzhledem k tomu, že úrok nebyl ve smlouvě sjednán (ač jde o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru), posoudil soud jako úrok sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru. Je totiž zjevné, že právě tento poplatek plnil v tomto případě funkci úroku.15. S ohledem na to, že žalovaný je v prodlení déle než 90 dnů, je však nutno aplikovat omezení výše úroků stanovené v § 122 odst. 4 ZSÚ ve spojení s § 122 odst. 5 ZSÚ, které se uplatní i v případě, kdy úvěrovaným je fyzická osoba, která není spotřebitelem (srov. § 122 odst. 5 věta první ZSÚ). Toto omezení se tedy vztahuje i na podnikatelské úvěry, kdy na straně dlužníka vystupuje podnikající fyzická osoba.16. Žalobkyni tak podle § 122 odst. 4 ZSÚ náleží smluvní úrok toliko ve výši úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy ve výši 15 % ročně, a to pouze za období jednoho roku, neboť pouze po tuto dobu byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru, který soud podle jeho obsahu vyhodnotil jako smluvní úrok. Za dobu trvání předmětného úvěru (12 měsíců) má tak žalobkyně právo na úrok ve výši ve výši 13 500 Kč (15 % z částky 90 000 Kč).17. Jako plně důvodný naopak soud vyhodnotil nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za každé jednotlivé prodlení žalovaného se sjednanými splátkami. Z titulu smluvní pokuty tak soud žalobkyni přiznal částku 6 000 Kč.18. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 109 500 Kč (90 000 Kč + 13 500 Kč + 6 000 Kč), jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od 5. 12. 2023 do zaplacení. Právo na jeho zaplacení vyplývá z § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení.19. Ve zbývající části, tedy co do částky 151 399,98 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky od 5. 12. 2023 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta.20. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 260 899,98 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 109 500 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 151 399,98 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.21. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 část za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k výši přiznané částky určil, že žalovaný je povinen splnit povinnost uloženou mu tímto rozsudkem do 30 dnů od právní moci rozsudku.