8 C 52/2025-30 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 17. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , vedla s žalovaným jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 19 000 Kč, a to dne 25. 12. 2022 převodem na jeho bankovní účet. Žalobkyně, která tuto pohledávku nabyla na základě smluv o postoupení pohledávek, žádá vrácení poskytnuté částky coby bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, požaduje žalobkyně též zákonný úrok z prodlení za období od 18. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 7. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 25. 12. 2025 připsána částka ve výši 19 000 Kč od společnosti , právnická osoba5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 8. 2024 mezi společností , právnická osoba, , a společnosti , právnická osoba, ., a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 8. 2024 mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně těmito postoupeními nabyla předmětnou pohledávku.6. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.7. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.8. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 25. 12. 2022 žalovanému částku 19 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tuto částku žalovaný nevrátil. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smluv o postoupení pohledávek. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní výzvu dne 7. 9. 2024.9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).10. I přesto, že žalobkyně podle svého tvrzení není schopna doložit úvěrovou smlouvu, je totiž zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému předmětné peněžní prostředky na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že žalobkyně, ačkoliv tvrdila, že není schopna smlouvu o úvěru doložit, k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu připojila nedatovanou a nepodepsanou listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které byly vyplněny údaje o žalovaném a o podmínkách spotřebitelského úvěru.11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Jak bylo již shora uvedeno, soud vycházel z toho, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena byla, a to i přesto, že ji žalobkyně podle svého tvrzení není schopna doložit (ačkoliv nedatovanou a nepodepsanou smlouvu připojila k žalobě). Současně je zřejmé, že pokud žalobkyně není schopna předložit podepsanou úvěrovou smlouvu, není schopna ani doložit, že její právní předchůdkyně dostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, tedy že dostatečným způsobem posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Za takové situace vycházel soud z toho, že úvěruschopnost žalovaného nebyla náležitě zkoumána a že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému předmětné peněžní prostředky, je z toho důvodu neplatná.19. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu povinnost podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Soud, který není vázán právním hodnocením ze strany účastníků, tak věc neposoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, jak žalobkyně požadovala, nýbrž podle uvedené speciální úpravy obsažené v ZSÚ.20. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč.21. Ve zbývající části, tedy co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, Anonymizováno, – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).22. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 19 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do jistiny, naopak co požadovaného příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí cca 1 126 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně snížil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu svědčí žalobkyni právo na náhradu pouze 89 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta, která za úkony učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci) činí podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, celkem 600 Kč za