8 C 62/2025-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 23. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 720 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 17. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 25 000 Kč, který žalovaný čerpal ve výši 16 000 Kč. Tato částka byla převedena na účet žalovaného dne 17. 1. 2024. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 10. 5. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu třemi upomínkami. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 11. 5. 2024. Předmětem žaloby je tak pohledávka v celkové výši 16 720 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč a ze smluvní pokuty, k jejímuž zaplacení se žalovaný zavával ve smlouvě a která v době zesplatnění činila 720 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne 6. 12. 2023. Před podáním žaloby byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 17. 1. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 16 000 Kč splatný jednorázově na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 16. 2. 2024. Úrok byl pro případ řádného splacení sjednán jako nulový. Ve smlouvě byla mj. sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Dodatkem k této smlouvě ze dne 7. 3. 2024 bylo nové datum splatnosti sjednáno ke dni 6. 4. 2024, za což se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 3 680 Kč.5. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 11. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla v dne 17. 1. 2024 připsána částka 16 000 Kč od společnosti , právnická osoba6. Z upomínky ze dne 24. 2. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu, stejně jako tak učinila i v předžalobní výzvě ze dne 10. 5. 2024, ve které zároveň prohlásila úvěr za okamžitě splatný.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 6. 12. 2023, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala jej, aby svůj dluh uhradil žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 17. 1. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru, resp. na základě dodatku ke smlouvě ve lhůtě do 6. 4. 2024. Ve smlouvě byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila dne 10. 5. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedoložila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Na výzvu soudu, aby tyto informace sdělila a aby předložila potřebné listinné důkazy, žalobkyně nereagovala. Za zcela nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je přitom nutno považovat žalobkyní tvrzené, avšak rovněž ničím nedoložené, zkoumání schopnosti splácet úvěr pouze na základě registrů dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici ani ověřené údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Z těchto důvodů proto soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplat