8 C 64/2025-29 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 23. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , vedla s žalovaným jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to dne 9. 3. 2023 převodem na jeho bankovní účet. Žalobkyně, která tuto pohledávku nabyla na základě smluv o postoupení pohledávek, žádá vrácení poskytnuté částky coby bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, požaduje žalobkyně též zákonný úrok z prodlení za období od 18. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 11. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 9. 3. 2023 připsána částka ve výši 20 000 Kč od společnosti , právnická osoba5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 8. 2024 mezi společností , právnická osoba, , a společnosti , právnická osoba, ., ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 8. 2024 mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní a z přiloženého seznamu pohledávek soud zjistil, že žalobkyně těmito postoupeními nabyla předmětnou pohledávku.6. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu zaslal žalovanému.7. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.8. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 9. 3. 2023 žalovanému částku 20 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tuto částku žalovaný nevrátil. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smluv o postoupení pohledávek. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní výzvu dne 7. 9. 2024.9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).10. I přesto, že žalobkyně podle svého tvrzení není schopna doložit úvěrovou smlouvu, je totiž zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému předmětné peněžní prostředky na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Jak bylo již shora uvedeno, soud vycházel z toho, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena byla, a to i přesto, že ji žalobkyně podle svého tvrzení není schopna doložit. Současně je zřejmé, že pokud žalobkyně není schopna předložit podepsanou úvěrovou smlouvu, není schopna ani doložit, že její právní předchůdkyně dostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, tedy že dostatečným způsobem posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Za takové situace vycházel soud z toho, že úvěruschopnost žalovaného nebyla náležitě zkoumána a že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému předmětné peněžní prostředky, je z toho důvodu neplatná.19. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu povinnost podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Soud, který není vázán právním hodnocením ze strany účastníků, tak věc neposoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, jak žalobkyně požadovala, nýbrž podle uvedené speciální úpravy obsažené v ZSÚ.20. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné ponížit o žádné plnění ze strany žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč.21. Ve zbývající části, tedy co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, nebylo možno žalobě vyhovět, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).22. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do jistiny, naopak co požadovaného příslušenství (které ke dni rozhodnutí soudu činí cca 1 383 Kč) byla žaloba zamítnuta. Jelikož žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů poměrně snížil, a to tak, že s ohledem na uvedený poměr úspěchu a neúspěchu svědčí žalobkyni právo na náhradu pouze 87 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta, která za úkony učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci) činí podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, celkem 600 Kč za dva úkony právní služby po 300 Kč, a za úkon učiněný po 1. 1. 2025 spočívající v podání žaloby podle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, částku 400 Kč. Podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, resp. podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, tvoří dále náklady ří