9 C 101/2025-15 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 6. 2025 domáhala toho, aby soud zrušil vyživovací povinnost žalovaného k ní, která byla stanovena rozhodnutím zdejšího soudu vydaným dne 12. 9. 2023. Žalobkyně uvedla, že v dubnu 2025 ukončila nástavbové studium, které se jí příliš nedařilo, a rozhodla se hledat si zaměstnání. Od května byla vedena v evidenci úřadu práce, dne 5. 6. 2025 pak nastoupila do zaměstnání a v červenci obdrží první výplatu. Je tedy již schopna se živit sama. Žalovaný je v insolvenci a od ledna 2025 žalobkyni namísto něj vyplácí výživné insolvenční správce. Momentálně žalovanému vznikl dluh na výživném za měsíc květen ve výši 2 363 Kč a za měsíc červen ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně navrhla, aby byla vyživovací povinnost žalovaného zrušena s účinností od 1. 7. 2025.2. Přípisem soudu došlým dne 12. 7. 2025 žalobkyně upřesnila, že dlužné výživné aktuálně činí 4 363 Kč.3. Žalovaný se k podané žalobě, která mu byla doručena do jeho datové schránky dne 3. 7. 2025, ani přes výzvu soudu nijak nevyjádřil.4. Soud věc posoudil a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobních tvrzení a žalobkyní předložených listinných důkazů, respektive na základě skutečností, které jsou soudu známy z úřední činnosti. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.5. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 21. 9. 2023, bylo zjištěno, že soud schválil dohodu žalovaného a matky žalobkyně , jméno FO, , nar. , datum, , ohledně úpravy jejich rodičovské odpovědnosti k žalobkyni, která byla v době vydání zmíněného rozsudku nezletilá, pro dobu po rozvodu manželství žalovaného a , jméno FO, a ohledně určení výživného. Dle uvedené dohody byla žalobkyně pro dobu po rozvodu manželství jejích rodičů svěřena do péče matky , jméno FO, , přičemž žalovaný se zavázal, že jí bude s účinností od právní moci výroku o rozvodu manželství platit výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám matky.6. Z pracovní smlouvy ze dne 5. 6. 2025 předložené žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně je od 9. 6. 2025 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , na pozici dělníka ve výrobě. Pracovní poměr je sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2025.7. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 9. 2023, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 21. 9. 2023, byla schválena dohoda žalovaného a jeho tehdejší manželky , jméno FO, , nar. , datum, , na jejímž podkladě se žalovaný mimo jiné zavázal hradit žalobkyni měsíční výživné ve výši 8 000 Kč, a to s účinností od právní moci výroku o rozvodu jeho manželství s , jméno FO, . Žalobkyně je od 9. 6. 2025 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , na pozici dělníka ve výrobě. Pracovní poměr je sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2025.8. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Dle odst. 2 cit. ustanovení vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.9. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.10. Jak vyplývá z citovaného ustanovení § 911 o. z., základní podmínkou pro existenci vyživovací povinnosti je skutečnost, že oprávněná osoba není schopna postarat se o výživu sebe sama. V daném případě byla vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni stanovena rozsudkem zdejšího soudu vydaným v září 2023 ještě v době nezletilosti žalobkyně. V mezidobí však došlo ke změně poměrů, neboť žalobkyně jednak nabyla zletilosti, především však od 9. 6. 2025 nastoupila do zaměstnání a s ohledem na tuto skutečnost lze konstatovat, že nově je již schopna se živit sama, což ostatně sama žalobkyně v podané žalobě potvrzuje. Žalobkyně navrhla, aby byla vyživovací povinnost žalovaného zrušena s účinností od 1. 7. 2025, což koresponduje s tím, že v červenci 2025 jí byla (případně ještě bude) vyplacena její první mzda za odpracovanou část měsíce června 2025. Z popsaných důvodů soud návrhu žalobkyně vyhověl a vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni s účinností od uvedeného data zrušil.11. V daném případě zrušení vyživovací povinnost poměrně nestandardně nenavrhoval žalovaný jakožto osoba výživou povinná, nýbrž žalobkyně jakožto oprávněná. Již jen tím byl dán specifický charakter tohoto řízení. S přihlédnutím k němu soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, byť návrhu žalobkyně bylo v plném rozsahu vyhověno, neboť má za to, že ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., které váže náhradu nákladů řízení na úspěch a neúspěch jednotlivých účastníků ve věci, na tento specifický „spor“ nelze aplikovat. Rozhodnutí o nákladech řízení uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku pak z pohledu soudu nejlépe odpovídá zmíněným specifikům a rovněž tomu, že žalobkyni de facto žádné reálné náklady řízení nevznikly, neboť řízení je osvobozeno od placení soudních poplatků a žalobkyně se soudem komunikovala prostřednictvím datové schránky, kdy odeslání jednotlivých datových zpráv nebylo nijak zpoplatněno.