9 C 21/2025-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 1. 2025 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) zaslala bankovním převodem ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, dne 29. 3. 2023 částku 4 000 Kč, dne 31. 3. 2023 částku 8 000 Kč a dne 3. 4. 2023 částku 8 000 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, nicméně uzavření této smlouvy nebyla žalobkyně schopna doložit, proto se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále tvrdila, že pohledávku na vrácení předmětné částky její právní předchůdce postoupil na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která ji dále postoupila žalobkyni. Žalovaný doposud nevrátil z poskytnuté částky ničeho.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaný se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas předpokládal.4. Ze sdělení , právnická osoba, . z 31. 3. 2025, jakož i z výpisů z bankovního účtu č. , č. účtu, za měsíce březen a duben 2023, které si soud vyžádal, bylo zjištěno, že majitelem předmětného účtu je žalovaný a že právní předchůdce žalobkyně ve prospěch tohoto účtu zaplatil dne 29. 3. 2023 4 000 Kč a dne 3. 4. 2023 dvakrát 8 000 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným na vrácení shora uvedených částek na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 12. 2024 mezi , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a žalobkyní, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla dále postoupena na žalobkyni.7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 26. 12. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzval jej, aby na svůj dluh plnil do budoucna již výhradně ve prospěch žalobkyně.8. Z předžalobní výzvy z 26. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení dluhu v celkové výši 73 740,78 Kč, který měl vzniknout uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 29. 3. 2023, ve lhůtě tří dnů a upozornila žalovaného, že pokud v této lhůtě neuhradí svůj dluh dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.9. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Právní předchůdce žalobkyně zaslal v průběhu měsíce března a dubna 2023 ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, postupně několika platbami peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Pohledávku na vrácení této částky následně postoupil smlouvou uzavřenou dne 6. 12. 2024 na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která ji následně postoupila smlouvou uzavřenou dne 10. 12. 2024 dále na žalobkyni, o čemž právní předchůdce žalobkyně žalovaného písemně informoval dopisem z 26. 12. 2024. Téhož dne pak žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě jeho dluhu s upozorněním na možnost jeho soudního vymáhání.10. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, jaký byl právní titul, na jehož podkladě její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Jakkoliv se tak dle obsahu spisu velmi pravděpodobně stalo na základě smlouvy o úvěru, sama žalobkyně v podané žalobě připustila, že uzavření této smlouvy není schopna prokázat. Pro řešenou věc je však podstatné, že žalobkyně prokázala převod shora uvedené částky jejím právním předchůdcem ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelkou je žalovaný.11. Za dané důkazní situace je třeba po právní stránce nárok žalobkyně hodnotit dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která upravují tzv. bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. totiž platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se přitom za bezdůvodné obohacení považuje mimo jiné plnění bez právního důvodu.12. Bylo-li v řízení prokázáno poskytnutí peněžních prostředků, nikoliv však právní důvod, na jehož podkladě k jejich poskytnutí došlo, soudu nezbylo, než poskytnutou částku 20 000 Kč hodnotit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kterého podle § 2991 odst. 2 o. z. stíhá povinnost předmětné prostředky vrátit. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala předloženými smlouvami o postoupení pohledávek, jakož i písemným oznámením jejího právního předchůdce o postoupení pohledávky. Z těchto listin je zřejmé, že se žalobkyně stala ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. věřitelem pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení ve shora uvedené výši. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že již předmětnou částku žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci vrátil, soud posoudil žalobu jako důvodnou. Uložil tedy žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 391,50 Kč. Náklady zastoupení tvoří předně mimosmluvní odměna zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby vykonané ve věci ještě v roce 2024 vypočtená podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT ve znění účinném do 31. 12. 2024“), a to odměna ve výši 300 Kč stanovená podle § 14b odst. 1 bodu 2 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 za jeden úkon právní služby učiněný podle § 11 odst. 1 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení) a odměna v poloviční výši 150 Kč za jeden úkon učiněný podle § 11 odst. 2 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 (jednoduchá výzva k plnění). Dále náklady řízení tvoří odměna za jeden úkon právní služby učiněný dle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen „AT v účinném znění“), a to za sepis žaloby, kdy tento úkon je podle § 14b odst. 1 bodu 2 AT v účinném znění honorován sazbou odměny ve výši 400 Kč. Celkem tedy mimosmluvní odměna zástupce žalobkyně činí 850 Kč. Dále náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 vztahujících se k úkonům učiněným v roce 2024 a jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) AT v účinném znění vztahující se k úkonu učiněnému v roce 2025 a v neposlední řadě z 21% náhrady za DPH ze shora uvedených položek (tj z částky v celkové výši 1 150 Kč) ve výši 241,50 Kč, na níž zástupci žalobkyně jakožto plátci DPH náleží právo podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 2 391,50 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.15. Vzhledem k tomu, že soud nevyhověl návrhu žalobkyně a nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, činí soudní poplatek za podanou žalobu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Žalobkyně doposud uhradila soudu poplatek pouze ve výši 800 Kč, zbývá jí tedy doplatit ještě dalších 200 Kč. Proto soud ve výroku III. zavázal žalobkyni k doplacení doposud neuhrazené části soudního poplatku ve výši 200 Kč.